SEAL Team

Rok 1993, večer, rodiče spí a já klečím u počítače se sluchátky přes hlavu, protože Sound Blaster v noci hlasitě pouštět nešlo. Na obrazovce džungle, delta Mekongu a čtyři chlapi v černých kombézách. SEAL Team od Electronic Arts — hra, na kterou si dnes nikdo nevzpomene, přitom tehdy udělala dost věcí jinak než ostatní.

EA ji vydala v roce 1993 pro MS-DOS a zasadila ji do prostředí vietnamské války. Hráč velí týmu námořních speciálních sil operujících v deltě Mekongu — takový správný zákulisní, špinavý konflikt daleko od hollywoodské přímočarosti. Každá mise dostane vlastní zadání a hráč si před ní sestaví čtyřčlenný tým, přičemž volba vojáků a jejich vybavení není formalita. Tohle byl v roce 1993 zárodek myšlení, které se pak tahalo přes celé devadesátky v taktických strategiích.

Hra se ovládá kombinací taktické mapy a přímého pohledu na terén, pohyb týmem byl na svou dobu detailní — kryti, formace, tiché eliminace. Problém byl, že rozhraní si na vás nestydatě nárokovalo čas. Manuál byl nutnost, ne bonus. Kdo ho přeskočil, první hodinu bloumal po deltě bez ponětí. A hra mu to neusnadnila ani náznakem tutoriálu. To v devadesátkách nebyla výjimka, ale tady to bolelo víc než obvykle, protože samotná hratelnost mohla být odměňující — pokud jste se k ní prodřeli.

Grafika a zvuk byly na rok vydání průměr, žádná revoluce. EA tehdy měla tituly, které vypadaly lépe. Co SEAL Team odlišovalo, bylo téma a přístup — operace ve Vietnamu z pohledu speciálních jednotek nebylo tehdy herní klišé, spíš odvážná volba. Jenže hra si nenašla publikum. Simulátoři ji považovali za příliš povrchní, casual hráče odradilo ovládání. Komerčně propadla a dnes ji znají jen sběratelé DOSBoxových kuriozit a ti, kdo tehdy opravdu hledali něco jiného než Doom nebo Command & Conquer.

Dnes ji doporučím s výhradami. Pokud vás zajímá, jak se před érou Rainbow Six a SWAT přemýšlelo o taktických simulátorech, SEAL Team je cenný artefakt. Ovládání je dnes těžkopádné dvojnásob, musíte si najít manuál a smířit se s tím, že hra vám nevychází vstříc ani v nejmenším. Ale ten pocit, kdy tým projde misí bez ztráty a vy víte, že to byl váš plán — ten byl dobrý tehdy a pochopitelný je i dnes.