Rok 1994, Sound Blaster chrčí, na stole stojí půllitr koly a já se snažím přijít na to, proč mě tahle hra drží u monitoru déle než celá řada tehdy populárnějších titulů. Psycho Pinball od Codemasters nebyl žádný technický zázrak — byl ale chytrý.

Jde o klasický počítačový pinball. Míček, plunger, dvě páčky, gravity. Žádný příběh, žádná kampaň. Jenže Codemasters věděli, že samotná mechanika bez důvodu ke hraní unaví za hodinu — a tak tu dostanete čtyři tematicky odlišné stoly: divoký západ, Halloween, mořské hlubiny a cirkus. Každý stůl je jiný svět, ne jen jinak nabarvená kopie téhož rozložení.
Právě v tom spočívá klíčový rozdíl oproti většině tehdejší pinballové produkce. Stoly nejsou jen dekorací — každý má jiné cíle, jiné bonusové sekvence, jiné rozmístění překážek a skluznávek. Ovládání je přesné a bez zpoždění, což bylo v době, kdy PC pinball uměl být těžce neresponzivní, záslužné samo o sobě. Fyzika míčku sedí — ne dokonale realisticky, ale tak, aby se hra hrála dobře, a to je správná priorita.

Zvláštní zmínku si zaslouží hudba. Každý stůl má vlastní soundtrack odpovídající tématu, a pro rok 1994 je to věc, které si člověk dodnes všimne. Cirkusový stůl zní jako cirkus, halloweenský jako béčkový horor — ale funguje to, protože hudba drží atmosféru při životě v momentech, kdy čekáte na příležitost ke skóre. Grafika je barevná, čitelná a přehledná. Tehdy to vypadalo skvěle, dnes to vypadá jako devadesátky — což není urážka.
Co zestárlo méně dobře? Obtížnost je místy nevyvážená a bonusové mechaniky nejsou nikde popsané — v roce 1994 jste buď měli manuál, nebo jste zkrátka zkoušeli. Dnes bez manuálu tápe každý. Replay hodnota závisí čistě na tom, jak moc vás baví lovit vysoké skóre, protože žádný jiný cíl tu není. Pro jedny výhoda, pro druhé důvod po půl hodině vypnout.

Dnes Psycho Pinball sedne každému, kdo si chce vzpomenout, jak vypadal dobrý arkádový pinball předtím, než ho pohltily třírozměrné enginy a čtyřicetiminutové tutoriály. Je to hra, která dělá přesně to, co slibuje — a dělá to poctivě. V prohlížeči ji rozjedete bez starostí s DOSBoxem a čtyři stoly vydrží na pár příjemných večerů.