Constructor

Constructor (1997) od britského studia System 3 je originální budovatelská strategie, ve které se stanete developerem a snažíte se ovládnout čtvrť tím, že stavíte domy, sháníte nájemníky a přerůstáte konkurenci. Na první pohled vypadá jako mírumilovný stavební simulátor, ve skutečnosti je to ale nečekaně zákeřná a černohumorná hra.

Kromě stavění a správy nemovitostí totiž řešíte svéhlavé nájemníky, kteří mají vlastní nálady a problémy, a hlavně vedete tichou (i méně tichou) válku se soupeři. K dispozici máte pěknou galerku pomocníků — od zlodějů přes žháře po psychopaty a další figurky, kterými soupeři škodíte, sabotujete jim stavby a znepříjemňujete život. Ta kombinace budování a špinavých triků dává Constructoru osobitý charakter, který ho odlišuje od vážně míněných manažerských her.

Vizuálně sází na karikaturní, komiksový styl a přehnaně groteskní animace, které skvěle sedí k jeho ironickému ladění. Je to hra, u které se stejně dobře bavíte plánováním svého impéria jako škodolibou radostí z toho, jak soupeři hoří dům. Dodnes má oddané fanoušky a patří mezi svébytné klenoty pozdní éry DOSových strategií.

Constructor od britského System 3 vypadá na první pohled jako mírumilovná hra o stavění domů. Ve skutečnosti je to jedna z nejzákeřnějších strategií devadesátých let: budujete čtvrť, sháníte nájemníky a zároveň soupeři systematicky ničíte život.

Právě ta kombinace je důvod, proč si hru lidé pamatují. Ekonomická část je poctivá a funguje, ale humor a špinavé triky ji povyšují na něco, co se v žánru moc nevidí.

Jak se to hraje

Začínáte s pozemkem, partou dělníků a málo penězi. Stavíte domy, do nich se stěhují nájemníci a ti platí nájem, ze kterého financujete další stavbu. Zní to jako klasický ekonomický kruh a taky to tak funguje — dokud se do toho nezačnou plést lidé.

Nájemníci totiž nejsou čísla, ale postavy s náladami a požadavky. Chtějí lepší bydlení, stěžují si, a když je zanedbáte, začnou dělat problémy. Některé typy nájemníků jsou navíc přímo nebezpečné a dům, který jim pronajmete, se změní ve zdroj potíží pro celé okolí.

Nad ekonomikou je vrstva sabotáže. Můžete najímat pomocníky, kteří chodí soupeřům škodit — od zlodějů přes žháře až po vyloženě šílené postavy, které se pustí do nájemníků. Soupeři dělají totéž vám, takže část hry je obrana: hlídat, kde máte slabé místo, a včas zasáhnout.

Dělníci jsou samostatná starost. Musíte je najímat, platit a dohlížet na ně, protože sami od sebe pracovat nebudou. Hra tím elegantně převádí správu zdrojů na správu lidí, což je věc, kterou většina budovatelských her té doby neřešila.

Postup vede přes plnění zadaných cílů — postavit určitý počet domů, dosáhnout příjmu, vypořádat se se soupeřem. Tlak na čas není velký, ale konkurence roste, takže pomalá hra prohrává.

V čem zestárl dobře a v čem ne

Dobře zestárl nápad. Kombinace stavění a sabotáže je pořád svěží a málokterá novější hra ji zkusila zopakovat. Zestárl i vizuální humor — animace postav jsou vtipné a nesou většinu atmosféry. A dobře zestárla čitelnost mapy, na které je vidět všechno podstatné naráz.

Hůř zestárlo ovládání. Vydávání příkazů je zdlouhavé, dělníci se ztrácejí a v pozdějších fázích strávíte spoustu času klikáním na věci, které by měla hra řešit sama. Hůř zestárla i obtížnost, která umí být nespravedlivá: soupeř dokáže poslat pohromu, na kterou nemáte odpověď, a partie se rozpadne během pár minut.

Kde začít

V první partii nestavte široko. Postavte pár domů, naučte se, co která skupina nájemníků potřebuje, a hlavně si zvykněte kontrolovat dělníky. Sabotáž nechte být, dokud nemáte stabilní příjem — jinak vám dojdou peníze na obranu.

Kdo chce budování bez konfliktu, má v katalogu SimCity, kde je protivníkem jen vlastní rozpočet. Pro logistickou variantu téhož je tu Transport Tycoon a pro čistě obchodní pojetí Big Business.