Cartooners

Rok 1989, já mám doma nový počítač s EGA kartou a rodiče čekají, že budu psát referáty. Místo toho animuji kreslené postavičky a snažím se z nich vydolovat něco vzdáleně vtipného. Cartooners od Electronic Arts tuhle možnost dával — a popravdě, v té době to bylo docela odvázané.

Nejde o hru v klasickém slova smyslu. Cartooners je spíš nástroj na tvorbu krátkých animovaných scének. Dostanete sadu kreslených postav, rekvizit a pozadí, poskládáte z nich scénu, nastavíte základní chování a spustíte to. Výsledek připomíná lepší verzi toho, co byste nakreslili do rohů školního sešitu a prolístkovali palcem. Žánrově to sedí někam mezi dětský animační software a sandbox — s tím, že sandbox roku 1989 znamenal jiná očekávání než dnes.

Ovládání bylo na poměry doby přijatelně klikací, i když mysí ovládání na DOSu mělo vždycky svůj specifický odpor. Postavy měly předdefinované animace a reakce, takže jste je nekreslili od nuly, ale skládali příběh z hotových dílků. To je zároveň síla i strop hry — tvůrčí svoboda je reálná, ale brzy narazíte na to, že variací není tolik, kolik by člověk chtěl. Třetí pohádka začíná vypadat jako první.

Co Cartooners přinesl, byl jiný způsob uvažování o počítačové zábavě. Ne challenge, ne skóre, ne nepřátelé — jen prostor si hrát. EA tehdy ještě zkoušela různé věci a tohle byl jeden z těch experimentů, které se neprosadily na trhu, ale zanechaly stopu u lidí, kteří na ně narazili. Dnes hra zestárla způsobem, který je trochu melancholický: omezení jsou příliš vidět, kouzlo přišlo z doby, kdy jste neměli srovnání.

Dnes Cartooners sedne hlavně těm, kteří ho pamatují a chtějí si osvěžit, proč jim tehdy přišel zajímavý. Pro někoho, kdo u toho nebyl, je to spíš historická kuriozita než zdroj zábavy — a to je fér. V prohlížeči ho rozjedete bez instalace, zabere vám to dvacet minut a připomenete si, že EA kdysi dělala i takhle podivné věci.