Aladdin

Rok 1994, léto, vedro, já u monitoru v tričku bez rukávů. Na disketě přišel Aladdin a já na něj koukal asi pět minut, než jsem přestal vnímat čas úplně. Takhle to tehdy chodilo s Disneyem na PC.

Hra vychází ze stejnojmenného animovaného filmu z roku 1992 a drží se jeho příběhu — uličník z Agrabahu, létající koberec, zlý Džafar, princezna Jasmine. Jde o klasickou 2D plošinovku, kde procházíte úrovněmi inspirovanými filmovými lokacemi: tržiště, jeskyně, sultánův palác. Cíl je jasný — dostat se od začátku na konec a po cestě přežít.

Aladdin skáče, odhazuje jablka po nepřátelích a občas tasí meč. Ovládání je přímočaré, hra nepůsobí těžkopádně, pohyb postavy má příjemnou plynulost. Obtížnost není brutální, ale pár pasáží vás donutí opakovat — zvláště v momentech, kdy kamera nestačí akcii nebo kdy vás protivník trefí přesně ve chvíli, kdy to čekáte nejméně. Nic neobvyklého pro žánr té doby, spíš standard. Abu a Džin se tu a tam mihnou, ale nečekejte AI spolubojovníka — jsou to spíš kulisa a vizuální odkaz na film.

Co tehdy zaujalo na první pohled, byla grafika. Animace postavy Aladdina byla na PC plošinovky roku 1994 nadstandardní — cítit bylo, že za tím stojí Disney a že si dal záležet na tom, aby postava vypadala jako z filmu, ne jako přeškálovaný sprite z arkádového automatu. Hudba ze Sound Blasteru zvládla zachytit orientální náladu bez toho, aby po pěti minutách šla na nervy. Dnes se na hru dívám s vědomím, že konzolové verze — především ta od Virgen Games pro Mega Drive — bývají považovány za lepší zážitek. PC port je solidní, ale není to nejsilnější adresa této hry v její diskografii.

Dnes hra sedne každému, kdo film znal a chce si osvěžit, jak vypadal licencovaný titul, když se s ním Disney náhodou nespokojil s nejlevnějším řešením. Není to dlouhá hra, není to těžká hra, ale je to čistě odvedená práce, která v prohlížeči funguje jako příjemný půlhodinový výlet do devadesátek. Bez nutnosti hledat diskety, bez konfigurace himemu. Stačí kliknout.