Retro logické hry

Logické hry osmdesátých a devadesátých let vznikaly v době, kdy nápad znamenal víc než hardware. Jedna obrazovka, tři pravidla a křivka obtížnosti, která se utahovala tak dlouho, až povolila hráčova trpělivost — to byl celý návrhový plán. Alexej Pažitnov postavil Tetris na sedmi tvarech a jednom padajícím sloupci a ta konstrukce přežila každý počítač, pro který byla napsána. Boulder Dash šel opačnou cestou: přidal setrvačnost, padající balvany a jeskyni, kterou musíte rozebírat ve správném pořadí, jinak si nad hlavou zavalíte cestu ven.

Čím se žánr v osmdesátých a devadesátých letech vyznačoval

Hlavolamy té doby se stavěly na krátká sezení a dlouhou paměť. Neexistovala nápověda, tlačítko „přeskočit" ani ukládání uprostřed úrovně — buď jste level přečetli, nebo jste ho hráli znovu od začátku. Byly také technicky skromné, a proto běžely na XT stejně ochotně jako na 486. Ta skromnost tlačila autory k mechanikám, které se dají vysvětlit jednou větou a nikdy pořádně zvládnout: skládání, posouvání, řetězové reakce, uklízení políček. Druhou větví byly úlohy s jediným správným řešením, kde se počítá každý tah, a přesně tam patří Supaplex — na povrchu variace na sbírání infotronů, ve skutečnosti přesná úvaha o pořadí, ve kterém smíte kopat.

Všechno na této stránce je katalogizované původní vydání, ne přepis do prohlížeče. Tituly označené jako hratelné se spouštějí přímo tady přes emulátor vestavěný do stránky — bez instalace, bez pluginu, bez registrace a bez stahování. Kliknete na hru, počkáte na načtení a dostanete původní program s původním časováním, paletou i vrtochy.

Samostatnou větví jsou karetní hry: solitaire, poker nebo bridž převedené na jednu obrazovku chtějí stejně rozvážné plánování jako hlavolamy, jen pravidla znáte už od kuchyňského stolu.