ACE: Air Combat Emulator

Pamatuju si ten okamžik, kdy jsem poprvé viděl z kokpitu pixelový horizont a stíhačka se naklonila do zatáčky. Bylo to 1987 a iluze letu stačila k tomu, aby člověk zapomněl na dvě hodiny existenci.

ACE: Air Combat Emulator od Cascade Games je letecká akční hra — a to slovo „emulator" v názvu je upřímné přiznání. Nesimuluje skutečné létání, simuluje pocit leteckého souboje. Zasazení je neurčitě vojenské, nepřítel přilétá, vy střílíte, horizont se kymácí. Nic víc, nic míň.

Ovládání je přímočaré do té míry, že by ho zvládl i dítě s jedním joystickem. A to byl záměr. Fyzika je symbolická — žádná ztráta vztlaku, žádné přetažení, žádný pád do vývrtky, ze které se nevzpamatujete. Letíte, otáčíte se, mačkáte oheň. Přesto to funguje, protože tempo soubojů má spád a hra vás neustále drží v pohybu. Právě tenhle zdánlivý nedostatek — absence složité simulace — je důvod, proč se k ní hráči vraceli. Žádná strmá křivka učení, okamžitá odměna.

PC verze z roku 1987 není ta, na které hru pamatuje většina pamětníků — ACE slavilo na osmibitech, hlavně na Commodore 64 a Spectru, kde mělo ostřejší charakter. DOS port je o něco syrovější, grafika hrubší, ale podstata zůstává. Na tehdejší poměry bylo pozoruhodné, že hra dokázala udržet pozornost tam, kde komplexnější tituly jako F-15 Strike Eagle vyžadovaly manuál o šedesáti stranách. ACE byl opak: sednout, letět, vyhrát nebo zemřít.

Dnes to zestárlo přesně tak, jak byste čekali. Grafika je geometrická skica, zvuk je pípání, hloubka obsahu vydrží přibližně odpoledne. Ale jako artefakt doby — jako ukázka toho, jak se tehdy balancovalo mezi přístupností a zábavností — má pořád svou hodnotu. Komu dnes sedne? Tomu, kdo chce cítit, jak vypadalo hraní dřív, než se ze simulátorů staly encyklopedie. A taky tomu, kdo má pět minut a chuť si jednoduše zastřílet na něco, co letí.