Retro simulátory

Dobové simulátory spojovala jedna věc: nesnažily se být hrou, ale modelem, a zábava se v nich objevila až jako vedlejší produkt. SimCity Willa Wrighta nemá výhru ani prohru, jen soustavu pravidel o dopravě, dani a znečištění, kterou hráč postrkuje územním plánem. Transport Tycoon Chrise Sawyera vzal stejnou myšlenku a přidal konkurenci a účetnictví, takže se ze stavby vlečky stane rozhodnutí o návratnosti.

Čím se žánr v osmdesátých a devadesátých letech vyznačoval

Manuál byl součástí produktu, ne přílohou. Letecké simulace od MicroProse chodily v krabici s brožurou o desítkách stran, klávesovou překrývací fólií a někdy i s knihou o skutečném stroji — bez toho jste letadlo nevzlétli. F-19 Stealth Fighter je učebnicový příklad: nejde v něm o to sestřelit co nejvíc cílů, ale proletět misi tak, aby o vás radar nevěděl, což znamená plánovat trasu, hlídat výšku a smířit se s tím, že nejlepší let je ten nudný. Ekonomické a budovatelské tituly fungovaly stejně — dávaly hráči tabulku a nechaly ho, ať si sám určí, co je vlastně cíl. Právě tahle otevřenost dělá z nich hry, ke kterým se vrací i lidé, kteří tehdy u počítače neseděli. A že tabulka nemusí být suchá, dokazuje Mad TV (1991) od Rainbow Arts: řídíte televizní stanici, skládáte večerní program a bojujete o sledovanost i o přízeň krásné Betty.

Všechny tituly jsou katalogizovaná původní vydání. Ty označené jako hratelné se spustí přímo v prohlížeči přes emulátor vestavěný do stránky, takže není potřeba instalace, plugin, registrace ani stahování. Kliknete na hru, počkáte na načtení a máte plnou klávesnici původního programu k dispozici.

Zvláštní odnoží jsou Vesmírné hry: obchodní trasy, souboje i celé galaxie poskládané z tabulek — stejné modelářské myšlení, jen s vesmírem místo města nebo letiště.