Das Boot - German U-Boat Simulation

Rok 1981, Wolfgangův film Das Boot. Tři a půl hodiny stísněného kovu, zapocených námořníků a hloubkových pum, které buší zvenku do trupu. Když v roce 1990 vyšla stejnojmenná hra od Artech Studios, bylo jasné, že to bude porovnání, ze kterého nikdo nevyjde úplně vítězně.

Das Boot je simulátor ponorky zasazený do druhé světové války. Hrajete za velitele německé U-loďky někde v Atlantiku, vaším úkolem je potápět spojenecké lodě, přežít protiponorkové hlídky a vrátit se do přístavu. Žánr tehdy zažíval zlaté časy — Silent Service od MicroProse vyšlo v roce 1985, 688 Attack Sub v roce 1989 — a Das Boot se do té řady svezl na vlně filmového jména.

Mechanicky je to kompetentní střed mezi arkádou a simulací. Ovládáte hloubku, kurz, rychlost, vydáváte rozkazy torpédovým tubám a sledujete sonar. Rozhraní je přehledné na svou dobu, i když přepínání mezi obrazovkami velína a mapy se na klávesnici MS-DOS po čase omrzí. Největší síla hry tkví v momentech napětí — konvoj na radaru, ticho před výstřelem, pak sada výbuchů nad hlavou, která láme nervy i bez filmové hudby. Největší slabina je opakování. Mise si po pár hodinách začnou podobat jako dvě kapky vody z Atlantiku.

Srovnání s filmem je nevyhnutelné a hra z něj vychází smíšeně. Klaustrofobní atmosféra je naznačená — vizuálně jste limitováni textem a několika statickými obrazovkami, ne kamerou snímající zpocené tváře. Očekávat reprodukci Petersenovy vize by byl omyl. Co hra zachycuje, je mechanika přežití: číhat, čekat, střílet v pravou chvíli, pak se co nejrychleji potopit. To v roce 1990 fungovalo. Posádce jsem tehdy nevěřil jako postavám z filmu, ale hloubkometům jsem se bál celkem upřímně.

Dnes Das Boot sedne hlavně historicky naladěnému hráči, který chce vidět, jak žánr vypadal před tím, než přišly Aces of the Deep nebo Silent Hunter. Jako samostatný zážitek je to spíše kuriozita než must-play — ale právě proto, že jde o licencovaný titul z přelomu osmdesátých a devadesátých let, má svoji hodnotu jako dobový artefakt. Pustit ho v prohlížeči, přežít jeden konvoj a cítit ten specifický klid DOSového sonarového pípání — to stojí za půl hodiny bez výmluv.