Dawn Patrol

Rok 1994, já sedím u 486ky, z reproduktoru Sound Blasteru mi bručí motor Albatrosu a pod plátěnými křídly se pomalu točí zákopy u Yprů. Dawn Patrol od Rowan Software nebyla jen další střílečka v pohledu z kokpitu — byl to pokus udělat z první světové války letecký simulátor, který se bere vážně.

Hra zasazuje hráče do vzdušných soubojů první světové války, tedy do doby, kdy piloti létali ve dřevěných konstrukcích potažených plátnem a vzdušné vítězství se počítalo jako osobní čest. Rowan se pokusil vetkát do kampaně historický kontext — zázemí es, dobové události, určitý výkladový rámec. Na svou dobu to byl neobvyklý přístup. Většina konkurence vám dala letadlo a nepřítele, tady jste dostali i trochu školy.

Samotné létání odpovídalo tehdejším standardům leteckých simulátorů — tedy žádný zázrak, ale solidní základ. Fyzika nikdy nebyla hlavní devizou, pohodlnější je označit ji jako „přijatelnou pro rok 1994". Souboje probíhaly na střední obtížnosti snesitelně, na vyšší bylo ze staré AI znát její limity — nepřátelé buď reagovali příliš mechanicky, nebo vás šizila gumová fyzika. Historické mise přidávaly smysl tomu, proč vlastně startujete, což u simulátorů té doby nebylo samozřejmé.

Dawn Patrol si pamatuju jako hru, která se snažila víc, než musela. Encyklopedické vsuvky o pilotech, letadlech a frontách z ní dělaly věc s ambicí — ne nutně vždy splněnou, ale upřímnou. Grafika byla na dobu vydání funkční, ne oslnivá. Dnes zestárla přesně tak, jak se dalo čekat: kokpit vypadá jako papírový model, a kdybych to spustil dnes bez nostalgické brýle, asi bych chvíli přemýšlel, co vlastně vidím.

Komu Dawn Patrol dnes sedne? Především těm, kdo mají slabost pro éru první světové války a zajímá je, jak se letecký simulátor mohl chovat, když ještě neexistovaly detailní 3D enginy a studio se muselo opřít spíš o obsah než o techniku. Není to hra, kterou si spustíte pro adrenalin. Je to spíš historická vitrina s ovladatelnými exponáty — a v tom má pořád svoji hodnotu.