Power Drift

Pamatuju si to přesně: prázdná třída, spolužák přinesl diskety a někdo ukřičel „závodní hra od Segy". V roce 1990 to bylo magické slovo. Sega znamenala arkády, znamenala to, co doma nemáte.

Power Drift vyšel v arkádách v roce 1988 a do roka se válel po domácích platformách — ZX Spectrum, Commodore 64, Amiga, Atari ST, a nakonec v roce 1990 i MS-DOS. Jde o závodní hru s pohledem zezadu a silně arkádovým přístupem. Nesedíte za volantem formule ani za řídítky motocyklu — vozítko je takzvaný sand buggy, lehký závodní kočárek, který se na klikatých tratích chová spíš jako kulička v pinballovém stroji než jako skutečné auto.

Trasy jsou pestré, členité, hodně zatočené, s kopci a úvaly, které tehdy vypadaly téměř jako kouzlo — sprite scaling pracoval na plné obrátky a dodával iluzi rychlosti. Ovládání je jednoduché: plyn, brzda, vlevo, vpravo. Žádná řazení, žádné nastavení vozu. Obtížnost přichází z trajektorií a hustého provozu soupeřů, ne ze složité mechaniky. To je záměr, ne nedostatek — jde o arkádu, která chce, abyste za pět minut věděli, co děláte, a za dvacet minut zuřili, že to nestačí.

PC verze z roku 1990 je věrná předloze, ale arkádový originál ji graficky přebíjí bez milosti. Na dobovém PC monitoru to vypadalo přijatelně, zvuk ze Sound Blasteru byl funkční, ale nezapomenutelný nebyl. Přesto — v době, kdy Sega na domácích počítačích zdaleka nebyla samozřejmost, mělo i tahle konverze svůj náboj. Dnes hra zestárla víceméně důstojně ve svém žánru: krátká, ostrá, bez moderní pohodlnosti. Ukládání? Žádné. Pauza? Zeptejte se rodičů, jestli můžou počkat.

Dnes Power Drift sedne těm, kdo chtějí čtvrthodinu čistého závodního reflexního tréninku bez tutoriálů a výzev k propojení účtu. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete snadno, a pokud jste ji v devadesátkách prohráli dřív, než jste se dostali do druhé série tratí, máte teď příležitost to napravit. Konečně vám do toho nikdo nevleze s večeří.