Doom

Žádné cutscény, žádné dialogy, žádné zdržování. Doom tě hodí do chodby plné démonů, dá ti do ruky brokovnici a řekne jediné: přežij. A přesně tahle čistota z něj udělala jednu z nejdůležitějších her, co kdy vznikla.

Pohybuješ se po marťanské základně, kterou zaplavilo peklo, a probíjíš se ven. Hledáš barevné klíče, mačkáš přepínače a hlavně střílíš — všechno, co se hýbe, jde po tobě. Mapy jsou plné tajných místností, zákoutí s lékárničkami a brněním a pastí, takže se vyplatí dívat se kolem, ne jen běžet dopředu.

Arzenál je ikonický. Pěst, pistole, brokovnice, samopal, raketomet, plazmová puška a obávané BFG, které vyčistí celou místnost jediným zeleným zábleskem. Každá zbraň se hodí na něco jiného a střídat je podle situace je půlka taktiky. Ten pocit ze střelby je i po letech naprosto návykový.

Démoni mají osobitost. Růžové potvory, co se na tebe vrhají, létající lebky, kakodémon s jedním okem, pavoučí matka na konci. Naučíš se je rozeznávat podle zvuku dřív, než je uvidíš, a podle toho reaguješ. Tempo je vražedné a hra ti nedá vydechnout.

Doom navíc spustil věci, co tu předtím nebyly. Deathmatch, kde se s kamarády navzájem honíte po mapě, a komunitu, která začala tvořit vlastní úrovně — těch vznikly tisíce a hra díky nim žije dodnes. Bez Doomu by stříleček, jak je známe, bylo úplně jinak.

Z dnešního pohledu je grafika jednoduchá a engine je pseudo-3D bez koukání nahoru a dolů. Ale rychlost, pocit ze zbraní a level design jsou nesmrtelné. Je to základní kámen žánru, který se hraje pořád stejně dobře. Zahrát si ho můžeš rovnou v prohlížeči, bez instalace.