Ignition

Léto 1997, okno zavřené, ventilátor mlčí a já se snažím nepřejet do příkopu na sněžné trati, zatímco mi kamarád loket blokuje půlku klávesnice. Ignition od Virgin Interactive tohle všechno umožňoval — a dělal to s lehkostí, na kterou se nezapomíná.

Jde o závodní hru s pohledem shora, kde se prohánějí různé typy vozidel včetně terénních kolosů přes pestrou sadu prostředí. Trasy vedou džunglí, zasněženými svahy, městskými ulicemi — každá oblast má jiný charakter a jiné nástrahy. Nejde o simulaci, to ani omylem. Ignition je arkáda od první do poslední zatáčky.

Na mechaniky se dívat příliš přísně nemá smysl. Fyzika je záměrně přehnaná, auta se chovají jako rozjetá mýdla, a to je přesně ono. Trati nejsou jen kulisou — aktivně vám skáčou do cesty. Laviny, padající kamení, různé překážky závislé na prostředí. Někdy vás to vytočí, jindy se zasmějete, protože jste to před chvílí udělali soupeři. Ovládání na klávesnici sedí přirozeně, odezva je rychlá. Hra nabízí jak volné ježdění, tak pohárový režim, kde se výsledky sčítají přes více závodů.

Co Ignition v roce 1997 odlišovalo, byl splitscreen pro dva hráče na jednom PC. V době, kdy LAN párty byla logistická operace a internet pro hraní takřka neexistoval, tohle byl zlatý důl. Hra se zkrátka rozsvítila ve chvíli, kdy jste k počítači přisunuli druhou židli. Dnes vizuál působí jako dlaždice z rané 3D éry — barevné, čitelné, nijak okouzlující. Zvuková stránka je přesně taková, jakou si u DOS závodů z té doby pamatujete: svištění motorů a generické efekty z Creative Sound Blasteru.

Dnes Ignition sedne každému, kdo chce čtvrt hodiny vypnout hlavu nad něčím rychlým a bezprostředním. V prohlížeči přes DOSBox emulátory běží bez problémů, ovládání se nastaví za minutu. Pokud máte po ruce někoho, s kým si to rozdat na jedné klávesnici, o důvod víc. Na velká odhalení nečekejte — ale na to tenhle typ hry nikdy neaspiroval.