The Incredible Machine 2

Tady máte sérii, která vám v devadesátkách úspěšně zabila čas mezi hraním Doom a prvními Quakem. The Incredible Machine 2 je fyzikální puzzle z roku 1994, kde jste si stavěl do obrazovky různé bláznivé konstrukty — páky, kuličky, pružiny, trysky — a snažil se dostat míček tam, kam měl. Myšlenka od Dynamixu je prostá a geniální zároveň.

Hraje se v 2D pohledu na fyziku, která funguje přesvědčivě pro dobu. Máte sadu předmětů, kterými můžete manipulovat — zvednout, otočit, umístit jinam — a úkolem je pomocí gravitace, dopadů a střihů navedení kouličky skrz překážky, bombičky či nástrahami na cíl. Vy akorát skládáte příslušenství, zbytek dělá fyzika. Ovládání je intuitivní; myš vám slouží k práci se součástkami na hrací ploše. Není to akce, je to logic — chvilka zamyšlení, několik pokusů, někdy i štěstí.

Co činí The Incredible Machine 2 zajímavým, je svoboda. Není jedna správná odpověď. Stejný cíl dosáhnete třemi různými způsoby, záleží na vašem nápadu. Editory na vytváření vlastních úrovní pak připravil nekonečnou zásobu obsahu — a to ještě bez internetu, jenom pomocí výměny disket mezi kamarády. Ve své době byla fenomén.

Zestárla však v jednom — grafika sice drží, ale tempo hraní bez moderního notebooku cítíte. Animace fyziky běží pomalu, čekání na výsledek se protahuje. Dnes je to spíš vzpomínka než herní zážitek, zvlášť když máte šanci zkusit třeba Portal nebo Portal 2, které stejnou logiku posouvají ďaleko dál a s lepší nálož.

Pokud vás ale zajímá kořen puzzle mechanik a chcete zapamatovat si, odkud se to všechno vzalo, The Incredible Machine 2 stojí za překlikání v emulátoru. Není to už hra, která by tě strhnula do sebe na hodiny, ale je to svědectví o tom, jak jednoduchý nápad a slušné zpracování vytváří dobré hry bez zbytečného hluku.