Ridge Racer 2

Ridge Racer 2 je klasický automatový druhý díl, jaký se dnes nedělá: Namco v roce 1994 vzalo rok starou hru, doplnilo pár věcí a poslalo ji zpátky do heren. Nového obsahu je minimum a kdo hrál první Ridge Racer, je okamžitě doma.

Jádro zůstalo nedotčené. Jeden okruh, závod proti počítačem řízeným soupeřům, časomíra, která se obnovuje na kontrolních bodech, a hlavně smyk. Ridge Racer se nikdy nesnažil nic simulovat: auto se do zatáčky pošle prudkým pohybem volantu, zadek vylétne a vy ho pak držíte plynem. Naučit se to stojí pár mincí a od té chvíle jde o jedinou věc — jak přesně dokážete smyk vyvolat a udržet. Právě tenhle model ovládání ze série udělal to, čím je, a ve dvojce funguje stejně dobře jako v jedničce.

Přírůstky jsou spíš praktické než okázalé. V horní části obrazovky přibylo zpětné zrcátko, takže poprvé vidíte, kdo se blíží zezadu. Šest nových skladeb včetně předělávek z prvního dílu se vybírá řadicí pákou před startem. Do dlouhého tunelu vjedete za denního světla a vyjedete z něj v noci. A hlavně jde propojit čtyři dvoumístné skříně a postavit na trať osm živých hráčů najednou, což byla přímá odpověď na Daytonu USA od Segy. Stojí i za pozornost drobnost: na obří obrazovce nad vjezdem do prvního tunelu běží záběry z Galaxianu, zatímco v původním Ridge Raceru tam hrálo Mappy.

Hra běží rovnou v prohlížeči, jen počítejte s tím, že je stavěná na volant a pedály — na klávesnici se smyk zvládnout dá, ale je podstatně méně příjemný. A ještě jedna věc: automatová dvojka se nikdy nedočkala domácí konverze. Ridge Racer Revolution na PlayStationu je jiná hra, která od ní převzala jen hudbu.