Grand Prix 2

Rok 1994 byl ve Formuli 1 tragický a zároveň jeden z nejdramatičtějších v historii seriálu. Microprose ho zmrazil do kódu a vydal jako Grand Prix 2 — a ta hra mi tehdy doslova ukradla týden prázdnin.

GP2 je čistokrevná simulace sezóny F1 1994. Všech šestnáct okruhů, osmadvacet jezdců, čtrnáct týmů. Od Silverstone po Suzuku, od Schumachera po Herbiho Blashea v zádi startovního roštu. Microprose nešel cestou arkády — cílem bylo dostat na 486 něco, co se co nejvíce blíží skutečnému závodění. Na svou dobu ambiciózní projekt, a to se povedlo.

Jízdní model je to, co GP2 odlišilo od konkurence. Auto se chová jako auto — podstřelíte brzdný bod, přeženete plyn z pomalé zatáčky, přejedete obrubník ve špatný moment, a okamžitě to poznáte. Pneumatiky se opotřebovávají, počasí mění přilnavost, nastavení vozu před závodem má reálný dopad na chování na trati. Ovládání bylo tehdy nezvyklé a někteří si na něj stěžovali, ale kdo si dal práci naučit se ho, dostal zpětnou vazbu, jakou do té doby žádná závodní hra na PC nenabízela. Grafika běžela ve SVGA a na 486DX2 to vypadalo jako zázrak — samozřejmě pokud jste snížili rozlišení dost, aby to vůbec plynule jelo.

GP2 stanovila laťku, na kterou závodní simulátory mířily celou druhou polovinu devadesátek. Geoff Crammond před ní udělal Grand Prix 1 a po ní GP3 a GP4 — ale dvojka je pro mnohé pořád vrchol té série. Dnes vidíte, kde čas zanechal stopy: menu je strohé, dokumentace chybí nebo je anglicky, a kdo neví, co dělá s nastavením diferenciálu, bude se otáčet na první šikané. Ale jízdní model sám o sobě nezestárl tak špatně, jak byste čekali od hry na DOS.

Dnes GP2 sedne hlavně těm, kdo chtějí závodní simulátor bez asistenčních berlí a moderního hand-holdingu. Nebo těm, pro které je sezona 1994 osobní historií — a to nejen kvůli Ayrtonovi Sennovi, ale kvůli celkovému dramatu toho roku. V prohlížeči přes DOSBox emulátory funguje překvapivě slušně, i když si doporučuji nejdřív najít konfigurační manuál, jinak strávíte první hodinu laděním joysticku místo závoděním.