Pamatuji si ten moment: táta přinesl z práce disketu, na které bylo napsáno jen „N&S". Za čtvrt hodiny jsme s bratrem tahali vlaky po mapě amerického Jihu a mávali šavlemi v reálném čase. To bylo v roce 1991 a my neměli ponětí, že hrajeme jednu z nejelegantněji poskládaných hybridních her té dekády.

North & South od Infogrames z roku 1990 je adaptace francouzského komiksu „Les Tuniques Bleues" — série o americké občanské válce vyprávěná s odlehčeným, až karikaturním humorem. Hrajete za Severoamerickou unii nebo Konfederaci, cílem je ovládnout dostatek států a zlomit soupeře. Mapa vypadá jako desková hra, ale tohle není Diplomacy ani Civilizace — je to něco rychlejšího a svižnějšího.
Hra funguje na třech vrstvách. Na strategické mapě přesouváte armády po státech a snažíte se blokovat zásobovací vlaky soupeře. Když se armády střetnou, přepnete do taktické bitvy v reálném čase — ovládáte pěchotu, kavalérii a dělostřelectvo na scrollujícím bojišti. A pokud napadnete nepřátelský fort, čeká vás ještě krátká arkádová vsuvka, kde musíte přelézt hradby. Tři různé herní smyčky v jednom balení, a žádná z nich nepůsobí jako vata navíc. To byl v roce 1990 docela výkon.

Co zestárlo dobře: tempo. Tahová část je svižná, bitvy netrvají věčně, a i prohraná hra vás nezamkne na hodiny. Co zestárlo méně dobře: taktické bitvy jsou dnes spíš zručnostní minihrou než hloubkovou taktikou — umělá inteligence nepatřila nikdy mezi silné stránky. Komplikovanějším soupeřem než počítač jste vždy byli vy sami, pokud jste si dovolili hrát za oba hráče střídavě u jedné klávesnice. Hotseat pro dva hráče byl a stále je nejlepší způsob, jak si North & South vychutnat.

Dnes hra sedne každému, kdo chce pocítit, jak vypadal strategický hybrid dřív, než žánr začal vyžadovat padesátistránkové manuály. Grafika v DOS verzi je barevná a čitelná, hudba Amiga konverzi trochu přežila, ale stále se dá snést. V prohlížeči si ji zahrajete bez instalace a bez hledání starého počítače v garáži — a je dost dobře možné, že vás to udrží déle, než jste plánovali.