Jakmile si sedneš k počítači s F1 Managerem, vůbec nezačneš v kokpitu. Staneš se šéfem týmu, který se musí postarat o rozpočet, mechaniky, piloty a strategii. V roce 1996 to bylo něco jako počítačová verze podnikatelské simulace s formule na pozadí — a překvapivě to funguje.

Hra tě nechá vytvořit si vlastní stáj nebo převzít nějakou z reality. Pak už jen řešíš nákupy součástek, údržbu vozu, smlouvy s jezdci a v den závodu se rozhoduješ, jaké pneumatiky na kterou chvíli použiješ, jestli zastavit v pitstinu, jak riskovat. Tahle manažerská část převažuje nad vlastním řízením — pokud chceš, můžeš si závod jet sám, ale hra tě spíš tlačí k tomu, aby ses choval jako generální ředitel, ne jako závodník.
Ovládání z klávesnice bylo pro dobu napsáno fér, ale interface se občas cítí neprakticky. Navigace v menu bere čas a detaily nejsou vždycky jasně vidět na první pohled. Zase tabulky a statistiky fungují, dat máš habaděj a všechno se počítá podle logiky, která dává smysl. Hraje se to spíš pomaleji, v přemýšlivém tempu — ne jako závod, spíš jako dlouhá schůzka v kanceláři, kde se stane něco zajímavého každý pár minut.
V devadesátkách to byl hit právě pro tuhle střídmost. Nabídl ti něco, co se v závodních hrách moc nevidělo — možnost stavit něco na čase, ne koukat se, jak si autem hraje AI. Dnes to vypadá staře, pixelů i všeho, ale myšlenka si drží váhu. Manažerské simulace o motoristickém sportu se používají v F1 ještě teď, takže si můžeš lehce představit, že F1 Manager byl předchůdce něčeho důležitého.

Pokud te zajímá retro a chceš vidět, jak vypadala myšlenka manažerské simulace v éře DOS-u, zkus si ji najít v prohlížeči. Nehledej akcí — hledej adrenalin z rozhodování. Hra nemá spěch a očekává, že ty taky ne.