WWF Wrestlemania: The Arcade Game

Rok 1995, já a kámoš Radek mačkáme se před jediným monitorem v jeho pokoji. Na obrazovce Undertaker právě odrovnal soupeře kovovou rakví, která se vynořila doslova odnikud. To nebyl wrestling. To bylo něco divočejšího.

WWF Wrestlemania: The Arcade Game je přesně to, co název napovídá jen napůl. Na první pohled jde o wrestlingovou hru s licencovanými hvězdami tehdy velmi populární WWF federace — Undertaker, Yokozuna, Bret Hart a další. Ve skutečnosti je to ale bitka ve stylu Mortal Kombat, která si od wrestlingu půjčila jen kostýmy. Zápasiště jako ring, pravidla žánru bijáček. Zdravý rozum nechte za dveřmi.

Sculptured Software vědělo, co dělá. Ovládání je rychlé, komba nejsou příliš hluboko zahrabaná, takže se ke slušným kouskům dostanete i bez memorování šestistránkových pohybových listů. Každý zápasník má vlastní speciální útoky, které s realitou wrestlingu nemají nic společného — létající pěsti, magické efekty, projektily. Turnajový režim vás postupně postaví před tužší protivníky a v pozdějších kolech dojde i na souboje v přesile. Právě tam hra přestane být legrace a začne testovat trpělivost. AI skočí, combo přistane, vy jste zpátky na zemi. Opakovat.

Co tehdy fungovalo skvěle, je digitalizovaná grafika postav — stejný postup jako u Mortal Kombat, skenované reálné postavy, výsledek byl na tehdejší poměry impozantní. Zvukový doprovod s komentářem a efekty ze Sound Blasteru dával hře atmosféru, která v domácím pokoji působila skoro jako skutečné přenosy z USA. Co zestárlo hůř, je hloubka. Těch osm postav vypadá jinak, ale hratelnostní rozdíly nejsou tak velké, jak by mohly být. Po pár hodinách máte pocit, že jste hru víceméně viděli celou.

Dnes je WWF Wrestlemania: The Arcade Game hlavně záznam doby — té krátké chvíle v polovině devadesátek, kdy digitalizovaní wrestleři bijákový žánr nakrátko ovládli. Pro nostalgiky je to okamžitý návrat do místnosti plné cigaretového kouře a Sprite v PET lahvi. Pro ty, kdo hru neznají, je to solidní historická kuriozita — krátká, hlučná, bez ambicí na hloubku. Přesně na jedno odpolední sezení v prohlížeči.