World at War - Stalingrad

Stalingrad. Samo slovo nese váhu. Šest měsíců mlýnku na maso, ulice dobývané dům od domu, továrny přecházející z ruky do ruky šestkrát za den. Když jsem v roce 1994 vložil disk s World at War: Stalingrad od Avalon Hill, čekal jsem, že to pochopí. Pochopilo to napůl.

Avalon Hill mělo tehdy za sebou desítky let wargamingové tradice — začínali na papíře, k počítačům přešli se vší vážností. Stalingrad je tahová strategická hra zasazená do jedné z nejkrvavějších operací druhé světové války. Hráč velí buď sovětským, nebo německým silám a bojuje o kontrolu nad ruinami města na Volze. Nic víc, nic míň.

Hratelnost je čistokrevný hexový wargame ve stylu, který Avalon Hill důvěrně znali ještě z deskovek. Jednotky se pohybují po šestihranné mapě, platí zóny kontroly, zásobování, terrain modifikátory. Kdo znal jejich starší tituly nebo třeba jiné DOSové wargamy té doby, nebyl ztracen. Kdo ne, sáhl po manuálu — a manuál byl tlustý. Rozhraní není přívětivé, ale fungovalo, jak wargame rozhraní té doby fungovala: bez omluvy, bez tutoriálu, rovnou do hluboké vody.

Problém je jinde. Stalingrad jako téma dýchá chaos, blízkost, zoufalství. Hexová mapa to nedokáže zachytit — a tady Avalon Hill nepomohlo ani grafické zpracování, které bylo i na rok 1994 střídmé, ani zvuková stránka, která ze Sound Blasteru nevytáhla nic, co by vás přibilo k židli. Atmosféra chybí. Hraje se to jako přesunování čtvercových jednotek po papíře, protože v podstatě o nic jiného nejde. To může být pro milovníka wargamů ctnost. Pro člověka, který šel po Stalingradu jako zážitku, je to studená sprcha.

Co hra zvládá dobře, je taktická věrnost na úrovni systémů. Zásobovací linie, morálka, rozdíly mezi typy jednotek — to je poctivá práce. Kdo chce simulaci, dostane simulaci. Kdo chce film, ať jde jinam. V roce 1994 to bylo férové zadání; dnes je to stále férové, jen adresátů ubylo.

V prohlížeči má smysl Stalingrad sednout tomu, kdo má za sebou nějaký moderní wargame a zajímá ho, kde ten žánr byl před třiceti lety. Nebo pamětníkovi, který tehdy tahle čísla a hexagony miloval. Ostatním bych doporučil začít jinde — ne proto, že jde o špatnou hru, ale proto, že neslibuje to, co název naznačuje.