Defender of the Crown

Pamatuju si ten první záběr jako dnes — anglická krajina nakreslená s takovou péčí, že jsem si třel oči a kontroloval, jestli opravdu sedím u 286. Byl rok 1987 a Cinemaware právě ukázali, co se dá z tehdejšího hardwaru vytáhnout, když se do toho dá víc než průměrná snaha.

Defender of the Crown tě zasadí do středověké Anglie rozerané vnitřním konfliktem. Král je mrtev, koruna zmizela a Normané se Sasy si vzájemně přičítají vinu. Ty hraješ saského lorda s kulanem území a ambicemi sjednotit ostrov pod vlastní přilbou. Hra míchá tahovou strategii na mapě s několika přímými minihrami — obléháním hradů, rytířskými turnaji a přepady nepřátelských konvojů. A někde v lesích číhá Robin Hood, který ti občas přijde pomoct, což v roce 1987 působilo jako solidní bonus.

Mapa funguje na principu postupného dobývání provincií — buduješ hrady, najímáš vojska, útočíš nebo se bráníš. Tahová složka je přehledná a nezdá se, že by vývojáři chtěli simulovat válečnictví do hloubky; jde spíš o rámec, který drží zbytek pohromadě. Ten zbytek jsou právě minihry. Obléhání hradu — kde manuálně naváděš katapult — je návykové v té správné frustrující míře. Rytířský turnaj tě postaví do přímé kopí-na-kopí akce a první úspěšný zásah protivníka ze sedla měl tehdy slušnou dávku uspokojení. Slapstick to není, ale hloubka taky ne.

Co Defender of the Crown tehdy táhlo nejvýš, byly grafika a atmosféra — a tady musím být fér k době i k vlastní paměti. Na Amize vypadala hra famózně. Verze pro DOS na tom byla hůř, s omezenější paletou a méně detaily. Cinemaware měli ambice přesahující jejich harmonogram a hra vyšla s chybějícím obsahem — plánované sekvence prostě v DOSové verzi buď chybí, nebo jsou ořezané. Dnes to vidíš jasně: hra je kratší a méně propracovaná, než původně měla být. Tahová mapa je po pár hodinách průhledná a AI soupeřů nevyvíjí přílišný tlak. Jako strategický titul by dnes neobstál ani v druhé lize.

A přesto. Pokud chceš zažít, jak vypadalo „kino na počítači" v roce 1987, Defender of the Crown je to správné místo. Nestárnoucí není — ale jako dokument doby, kdy vývojáři poprvé vsazovali na vizuální vyprávění místo čistého gameplayu, má pořád svou hodnotu. V prohlížeči ho dnes rozjedeš během minuty na archive.org a těch první dvacet minut, kdy listujete mapou a poprvé manuálně ostřelujete hradby, ještě funguje. Dál je to spíš pro ty, kteří tu dobu pamatují osobně.