Sid Meier's Civilization

„Ještě jedno kolo." To je věta, na kterou tě tahle hra naučí věřit jako na svatou přísahu — a pak ti za ní potichu vyfoukne čtyři hodiny ze života. Sid Meier postavil hru, co se ti dostane pod kůži jako málokterá.

Začínáš v roce 4000 před Kristem s jediným osadníkem uprostřed prázdné mapy a cílem, který zní šíleně: vybudovat civilizaci, co přežije šest tisíc let dějin. Založíš první město, pak druhé, a než se naděješ, řešíš, jestli postavit knihovnu nebo kasárna, jestli vyslat karavanu za obchodem nebo legii na souseda.

Kouzlo je v tom, jak málo pravidel stačí, aby vznikla nekonečná hloubka. Stavíš města, posíláš osadníky orat pole a kopat doly, bádáš ve stromu technologií od kola až po kosmický let, a vedle toho válčíš, uzavíráš mír a vyzvídáš. Každé rozhodnutí má následek o deset kol později — postavíš pyramidu místo hradeb a za chvíli ti barbar vypálí město, na které jsi byl pyšný.

Soupeři jsou Caesar, Gándhí, Stalin a další jména z učebnice dějepisu, a každý ti leze na nervy po svém. Gándhí, který ti s úsměvem hlásí, že právě sestrojil jadernou hlavici, se stal legendou ne náhodou. Diplomacie je tu drsná — chvíli ti líbají ruce, a v dalším kole ti bez varování přejedou tankem hradbu.

Ovládání je na svou dobu příjemně přehledné, hraje se myší i klávesnicí a po pár kolech ti přejde do prstů. Co zestárlo? Pozdní hra se umí vléct, mikromanagement měst zabere večer a umělá inteligence občas podvádí způsobem, ze kterého ti rupne v hlavě. Ale ani to tě nedonutí přestat.

Tahle hra vynalezla celý žánr budovatelské strategie po tazích a dodnes z ní žije každý Civilization, co vyšel po ní. Když tě baví plánovat na dlouho dopředu a stavět něco, co přežije generace, je to klasika, kterou si musíš zahrát. Zahraješ si ji online zdarma rovnou v prohlížeči, bez instalace — jen pozor na to jedno poslední kolo, kterých bude ještě padesát.