Might and Magic 2 - Gates to Another World

Šest postav, tmavý dungeon, nula informací o tom, kam jít. Might and Magic II vás od první minuty hodí do světa Cron jako pytel kamení — bez omluvy, bez tutoriálu, bez mapy. A to byl tehdy standard, který se bral jako samozřejmost.

New World Computing vydalo dvojku v roce 1988 a navázalo na první díl s větší mapou, větším počtem monster a větší šancí, že vaše pečlivě vybudovaná parta zemře v prvním lese za městem. Jde o klasické RPG s pohledem z první osoby, kde pohybujete skupinou až šesti postav po čtvercové mřížce, bojujete v tahových soubojích a sbíráte zkušenosti, zbroj a kouzla. Žánr tehdy sdílel prostor s Wizardry a Bard's Tale — a MM2 se od nich lišilo hlavně rozsahem. Svět byl opravdu velký.

Hraní má specifický rytmus. Krok, krok, souboj, krok, souboj, krok — a pak se vrátíte do města koupit lektvary, protože polovina party je otrávená a jeden čaroděj má nula many. Správa postav je detailní: třídy, rasy, atributy, primární a sekundární povolání, která druhá přidávají bonusy. Kdo má rád čísla a tabulky, tady se vyřádí. Kdo chce akci, ten si jde zahrát něco jiného. Soubojový systém je čistě tahový, přehledný, a na tehdejší dobu solidně vyvážený — alespoň dokud nenarazíte na skupinu nepřátel, která vás prostě smaže dřív, než stihnete reagovat. To se stává. Docela často.

Co MM2 přineslo a co si pamatuju jako zásadní, byl pocit skutečné velikosti světa. Nebyl to linární koridor — byl to otevřený prostor, kde jste mohli jít špatným směrem, špatně číst nápisy a špatně se rozhodnout. Mapování na papíře bylo povinná disciplína. Hra vás k tomu přímo nevybízela, ale kdo to nezkoušel, ten se ztratil. Dnes to zní jako frustrující úkol. Tehdy to byl sport. Co zestárlo špatně? Rozhraní je strohé až klinicky, a pokud jste na MM2 nikdy nesáhli, první hodinu budete jen hádat, co která zkratka dělá. Manuál byl součástí zážitku — bez něj jste hráli poslepu.

Dnes MM2 sedne lidem, kteří mají trpělivost, zálibu v tahových soubojích a nostalgii po době, kdy RPG neznamená otevřený svět s tisíci vedlejšími úkoly, ale jeden velký svět bez záchranné sítě. V prohlížeči je dostupné přes DOSBox emulátory a zvládne ho každý počítač, který zvládne YouTube. Čas investovaný do tvoření party a mapování dungeonů se vrátí — pokud vás baví ten typ odměny. Pokud čekáte příběhové cutscény a ukazatel questů, jste tu ve špatnou dobu.