Lode Runner

Léto 1982, prázdná počítačová laboratoř na University of Washington. Doug Smith měl na starosti hlídat místnost, jenže v létě tam nikdo moc nechodil. Tak si to zkrátil po svém — a napsal Lode Runner. Hra, která pak vyšla v roce 1983 u Brøderbundu, se dostala na desítky platforem a prodala se v milionech kusů. Já ji poprvé viděl na kamarádově IBM kompatibilním stroji někdy v druhé polovině osmdesátek a dodnes si pamatuju ten charakteristický zvuk, jak hrdina prokopává půdu pod nohama nepřítele.

Lode Runner je plošinovka, ale s hlavou. Hrajete za postavu, která sbírá zlaté ingoty rozeseté po obrazovce sestavené z plošin a žebříků. Nepřátelé vás pronásledují. Střelná zbraň k dispozici není — místo toho vykopáváte díry v podlaze, nepřátelé do nich spadnou, vy přes ně přeskočíte. Jakmile díra zaroste, nepřítel je pohřben. Každá obrazovka je vlastně prostorová logická hádanka: kudy, v jakém pořadí, jak načasovat výkopy, abyste sebrali všechno a přežili.

Ovládání je jednoduché, zvládne ho každý za dvě minuty. Co se nezvládne za dvě minuty, jsou pozdější úrovně — a tady Lode Runner ukáže zuby. Hra původně obsahovala sto obrazovek a obtížnost stoupá dost nekompromisně. Žádný příběh, žádné cutscény, žádná výmluva. Buď to vyřešíte, nebo začnete znovu. Co tehdy působilo přirozeně, dnes může být pro netrpělivého hráče frustrující — checkpointy jsou pojem, který tvůrci zjevně neznali.

Co Lode Runner přinesl navíc, byl editor úrovní. V roce 1983 to byla věc. Hráči si stavěli vlastní obrazovky a sdíleli je — a to roky před tím, než se o uživatelském obsahu začalo mluvit jako o prodejním argumentu. Vizuálně hra pochopitelně zestárla: CGA paleta, znakové pozadí, žádné animace k pláči. Ale herní smyčka funguje. To je na tom vlastně nejzajímavější — mechanismus vykopávání a načasování je tak čistý, že ho nikdo příliš nevylepšil, jen graficky přelakoval.

Dnes Lode Runner sedne každému, kdo má rád čisté logické hádanky bez moderního vycpávkového obsahu. Dvacet minut, třicet minut, hráč se vrátí. Pokud jste ji v osmdesátkách přeskočili, máte teď šanci si srovnat účty. A pokud ji pamatujete — vězte, že ta frustrace u třicáté úrovně je přesně taková, jaká vždycky byla.