Thinkin Things Collection 1

Pamatuju si, jak jsem v páté třídě seděl u počítače a snažil se přesvědčit myš, aby šla na správné místo. Thinkin Things Collection 1 z roku 1994 nebyl hra pro hraní v tradičním smyslu — byl to edukační software, kterým rodiče uhasínali zvědavost a počítačové nadšení svých dětí. Podařilo se mu něco vzácného: nebyl k zemření nudný.

Šlo o sbírku interaktivních puzzle a logických hříček určených pro děti zhruba mezi osmi a čtrnácti lety. Jednotlivé aktivity se točily kolem řešení problémů — skládání tvarů, rozpoznávání vzorů, experimentování s příčinou a následkem. Každá minigame měla svou logiku a tempo. Grafika byla barevná a přitažlivá způsobem typickým pro edukační software té doby: primitivní, ale pečlivě navržená tak, aby zaujala.

Co činilo hraní zajímavým, byla absence stresu. Nebyly zde bodové sprinty, časy nebo skóre tlačící na hráče. Zkusil jsi, neúspěšně, zkusil znovu. Jednotlivé úlohy se stupňovaly, ale pozvolna. Hudba byla nekomplikovaná, někdy až otravná, ale patřila k tomu. Ovládání myší bylo intuitivní i pro malé dítě — tahej, pusť, klikni. Bez složitých kombinací kláves. Výsledkem byla zábava, která neimpresionovala grafickými bonbóny, ale myšlením.

Collection 1 se dnes zdá archaická, ale to je přirozené. Byl to kus své doby — chvíle, kdy edukační software nebyl online, neměl monetizaci a cílil na skutečný rozvoj. Dnes existují lepší puzzle hry, smartphony nahradily desktop počítače a děti mají nekonečný obsah na výběr. Thinkin Things zapadl do doby, kdy rodič koupit malému softwarový box a říct: Hrají se tvoje schopnosti, ne reflexy.

Pokud si hru dnes spustíš v emulátoru, zjistíš, že hraní je stále korektní. Není to indie retro-hit, který by nějaký hipster páchal znovuobjevování. Je to prostě soupeř s rozumem, bez podvádění, bez tlapky na hodiny. Pro moderního dítěte by byla těžko prohlédnutelná, ale pro retromaniak, který si chce vzpomenout na časy, kdy počítač sloužil hlavně k učení — ano, sedá to.