Tetris Classic

Rok 1992, já sedím u 486ky a z reproduktoru burácí ruská lidová muzika v MIDI podání, které by Čajkovský asi těžko komentoval. Na monitoru padají tetromina. Zase. Pořád. Bez konce. Tetris Classic od Spectrum Holobyte není žádný klon — je to oficiální, licencovaná verze toho, co Alexej Pažitnov vymyslel někdy v polovině osmdesátek v sovětském výzkumném ústavu.

Pravidla zná každý, kdo má ruce a oči. Sedm druhů dílků padá shora, ty je otáčíš a skládáš do vodorovných řad, řady zmizí, přibývá rychlost, přibývá panika. Žádný příběh, žádné mise, žádná záchrana světa. Jen ty, pole 10x20 a čím dál kratší čas na přemýšlení.

Co Tetris Classic v roce 1992 odlišovalo od spousty předchozích portů, byly herní režimy. Vedle klasického sólového hraní tu byl režim pro dva hráče — kooperativní i konkurenční — což na tehdejším PC nebylo samozřejmé. Ovládání na klávesnici je přesné a odezva spolehlivá, žádné záhadné zpoždění, které by vás připravilo o řadu v nevhodný moment. Obtížnost si nastavíte sami volbou startovní úrovně a výšky předvyplněného pole, takže si hru ztížíte hned od začátku, pokud vám základní tempo přijde příliš klidné.

Grafika je střídmá, funkční, DOS-ovská. Nikdo tehdy nečekal víc. Ruské motivy v pozadí obrazovky — matrjošky, kupole, to celé — dnes působí jako pohlednice z doby, kdy byl "sovětský" estetický prvek v počítačové hře ještě kuriozitou, ne klišé. Hudba je dobrá asi pět minut, pak ji vypnete. To platilo tehdy a platí dnes.

Co zestárlo dobře: samotná mechanika je tak matematicky čistá, že nestárne vůbec. Co zestárlo špatně: dnešní verze Tetrisu mají ghost piece, hold funkci a jiné vychytávky, na které si za dvacet let člověk zvykl. Tady nic takového není. Dílky prostě padají a vy buď zvládáte, nebo ne. Někomu to přijde osvobodivé, jiný po deseti minutách sáhne po modernější variantě.

Tetris Classic v prohlížeči dnes sedne hlavně těm, kteří si chtějí připomenout, jak ta hra vypadala dřív, než k ní vývojáři přidali tři menu, tutoriál a online žebříčky. Je to přímočaré, bez omluv a bez příkras. Přesně tak, jak má retro Tetris vypadat.