Contract Bridge

Karetní hra pro lidi, kteří mají dost mozkových kapacit na to, aby řídili zemi, ale raději sedí u stolu se třemi dalšími hráči a hádají se o to, kdo může hrát bez trumfů. Bridge je takový. A Contract Bridge z roku 1996 na DOS ho přenáší na monitor s veškerou pompou tehdejší digitální karty — tedy s paletou 256 barev a UI, které vypadá jako formulář z finančního úřadu.

Pokud bridge neznáte, vězte, že to není chvilková záležitost. Je to hra pro čtyři hráče rozdělené do dvou párů, kde se nejdřív draží — každý pár oznámí, kolik zdvihů dokáže vzít a v jakém trumfu — a pak se teprve hraje. Ten, kdo dražbu vyhrál, musí svůj slib splnit. Jednoduchý základ, ale vrstvení taktiky, signálů mezi partnery a čtení soupeřů z toho dělá jednu z nejkomplexnějších karetních her vůbec. Nic na tom není jednoduchého a hra vám to neobjasní víc, než je nutné.

Hraje se na klávesnici nebo myší, rozhraní je funkční, ne hezké. Stůl vidíte shora, karty jsou rozmístěné kolem, vy hrajete za jednoho hráče a zbylé tři obsazuje počítač. To platí i pro vašeho partnera — takže komunikace mezi vámi je čistě v gestech karet, žádné rady, žádné nápovědy. Umělá inteligence soupeřů je na rok 1996 solidní, neblbne, ale taky vás nepřekvapí ničím, co by vypadalo jako skutečný bridgeový mozek. Partner občas zahraje tak, že se zmáčknete. Na to jsem si nikdy nezvykl.

Co tehdy tato hra dělala dobře, bylo prostě to, že bridge šlo hrát solo a kdykoli. V devadesátkách byl bridge záležitostí klubů, kroužků důchodců a zapálených nadšenců — najít čtyři lidi ve správnou chvíli byl problém. DOS verze tento problém obešla. Dnes je to jinak, online bridge existuje v plnohodnotných podobách, takže tato verze funguje spíš jako časová kapsle než jako nejlepší volba pro hraní.

Zestárla přesně tak, jak se dalo čekat. Graficky je to holé minimum, zvukový doprovod tvoří nanejvýš pípnutí při neplatném tahu, nápověda pro pravidla je kusá. Kdo bridge nezná, tady se ho nenaučí. Kdo ho zná, zjistí, že hra funguje, ale nepřidá nic navíc. Žádné statistiky, žádné tutoriály, žádné variace pravidel.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči dává smysl hlavně ze dvou důvodů: buď jste nadšenec do DOSových her a chcete vidět, jak se bridge řešil v éře, kdy byl každý megabyte vzácný, nebo prostě potřebujete zahrát pár zdvihů bez registrace a účtu. Na víc nečekejte. Bridge jako takový je skvělá hra. Tato verze je jen jeho tichý, nenápadný stín.