Tajemství Oslího ostrova

Červen 1994. Zatímco západ zaplavovaly CD-ROM verze Dooma a LucasArts ladil druhou sezónu Sam & Maxe, v českých hernách se na pultu objevilo něco, co tam předtím nikdy nebylo — krabicová hra od domácích vývojářů. Brněnský Pterodon Software a Petr Vochozka stihli to, co se tehdy zdálo skoro absurdní: vydat komerční českou adventuru dřív, než si kdokoli zvykl, že něco takového vůbec existuje.

Tajemství Oslího ostrova je parodie na Monkey Island — to nezakrývá ani název, ani hlavní postava, jejíž jméno je v podstatě fonetický přepis Guybrushe Threepwooda přes českou výslovnost. Pirátské zasazení, ostrov, dobrodružství s humorem. Šablona je jasná, ambice přiměřené době a rozpočtu: nestřílet po LucasArts, ale pohrát si s jejich formátem po česku.

Hratelnost stojí na klasickém point-and-click modelu — klikáš, sbíráš, kombinuješ, mluvíš. Nic, co by tehdy překvapilo kohokoliv, kdo znal Sierra nebo LucasArts. Textové dialogy, inventář, logické (nebo méně logické) hádanky. Ovládání bylo funkční, i když engine pochopitelně neměl ten lesk tehdy nejlépe vyladěných západních titulů. Některé hádanky jsou fajn, jiné balancují na hraně toho, čemu se slušně říká „aventurová logika".

Co si z ní pamatuju, není technická dokonalost. Je to fakt, že existovala. V roce 1994 jsi mohl koupit hru, kde někdo mluvil tvým jazykem, dělal si srandu z věcí, které jsi znal, a přitom to nebylo amatérské shareware z diskety přetahované z ruky do ruky. Humor fungoval, protože pracoval s lokálním kontextem — a to je přesně to, co přeložená verze Monkey Islandu nikdy nemohla nabídnout. Dnes hra ukáže věk na každém rohu: rozlišení, animace, délka. Ale jako časová kapsle české herní scény devadesátek má hodnotu, kterou žádný patch neopraví ani nezničí.

Dnes si ji zahraje nejsnáz ten, kdo buď zažil devadesátá léta u domácího počítače, nebo se zajímá o historii české herní tvorby. Čekat od ní špičkovou adventuru roku 1994 by bylo nespravedlivé — v té kategorii měla silnou konkurenci. Čekat první vlaštovku, která ukázala, že tohle jde dělat i tady a česky, je přesně to, čím skutečně je.