Rok 1995, polské studio Metropolis Software House, a hra, kterou dostanete zdarma na disketě přiložené k počítačovému časopisu. To byl tehdy Teenagent — a přesto, nebo možná právě proto, patřil k tomu lepšímu, co středoevropská adventurní scéna devadesátek nabídla.

Základ příběhu je jednoduchý až odzbrojující: ze sejfu záhadně zmizelo zlato a tajná vládní agentura RGB nemá po půl roce vyšetřování ani stopu. Ze zoufalství sáhnou po poněkud nestandardním postupu — nechají náhodně vybrat jméno z telefonního seznamu. Dopadne to na obyčejného mladíka, který se z ničeho nic ocitne jako agent ve službách státu. Žánrový základ je klasická point-and-click adventura v duchu Sierry a LucasArts, zasazená do mírně absurdního světa, kde humor plyne z charakterů a situací, ne z křičících vtipů.
Ovládání je přesně to, co znáte: kurzor, inventář, kombinování předmětů a dialogy. Hra není dlouhá — zdatný hráč ji projde za odpoledne — ale v té době to nevadilo, protože tempo bylo správné a hádanky většinou dávaly smysl. Občas narazíte na logiku typickou pro dobu, kdy „dej správný předmět správné osobě ve správný moment" bylo považováno za dostačující herní design. Pár momentů si vyžádá trpělivost, ale nic, z čeho byste v roce 1995 rozbili klávesnici.

Co Teenagent odlišovalo od šedého průměru, byl tón. Hra se nebrala vážně, ale zároveň nebyla samoúčelná parodie. Dialogy měly švih, prostředí byla pestrá a animace — byť skromné — měly osobnost. Na poměry freeware titulu z Polska to bylo překvapivě uhlazené. Dnes samozřejmě grafika vypadá jako to, čím je: nízké rozlišení, omezená paleta. Ale kostru drží dobře. Adventury tohoto ražení stárnou lépe než akce, protože příběh a humor se neopotřebují technologickým pokrokem.

Dnes Teenagent sedne každému, kdo má rád krátké klasické adventury a nechce trávit víkend s návodem v ruce. V prohlížeči ho rozjedete bez instalace, bez DOSBoxu, bez přemýšlení. Je to zhruba dvě hodiny čistého retro potěšení — žánrová konzerva, která se otevírá snadno a uvnitř nesmrdí.