Putt-Putt je na měsíci, a ty s ním. Toto není golf — je to point-and-click adventura s minigolfem jako ozdobou, kterou si LucasArts vymyslela pro děti a kterou si hrály i jejich rodiče, protože to bylo prostě milé a chytlavé.

Hrajes za antropomorfní červené autíčko, které se ocitlo na Měsíci a musí pomoci kosmonautům vrátit se domů. Hra se odehrává v sérii místností a lokací — od měsíčních základen po podivné postavy, které tu pobíhají. Mluvícího robota, hloupého mimozemšťana, vědeckého ředitele. Každá postava má svůj účel a svůj problém, který musíš vyřešit. Není tu žádné morálně složité rozhodování, jen hádanky a logické návaznosti: aby ses dostal dál, musíš sehnat klíč, který ti dá ten chlap, pokud mu přineseš dováženou knihu ze druhé místnosti.
Ovládání je jednoduché, jak se sluší na hru určenou mladšímu publiku. Klikáš na věci, mluvíš s postavami, sbíráš předměty. Minigolf není primárním obsahem — je to spíš intermezzo, když se hra chce trochu rozptýlit. Logika místností drží, aniž by byla frustrující. To je kouzlo těchto starých LucasArts adventur: dělají věci intuitivní. Nikdy se neocitneš úplně ztrácený, ani to není triviální.

Putt-Putt je už třicet let stará a znatelně se to projevuje. Grafika je digitální plastika z časů, kdy byl Doom na vrcholu, a tady se maluje měsíc jako dětská kresbička. Zvuky jsou digitální, syntetizované. Není to krásné, ale má to grác. Humor funguje bez nátlaku — postavy nejsou nadměrně štěbetavé, dialogy nejsou nudné.

Dnes si ji zahraji v prohlížeči hlavně proto, že chci vidět, z čeho vyrostla celá generace hráčů. Putt-Putt a jeho bratranec Freddy Fish byly jedinou seriózní konkurencí pro Sierra pointandclickery na školských počítačích. Není to hra pro náročného hráče, který chce být zkoušen — je to hra pro někoho, kdo chce strávit chvíli v blbém, příjemném světě, kde autíčko řeší problémy bez zbytečné angstu.