Paranoid

Třeba vám taky přijde, že grafika z devadesátek docela drží, pokud se nemusíte koukat na pixelované ksichty sekundu po sekundě. Paranoid je textová adventure s minimální grafikou, která si tě bere na cestu po špinavé stanici nějaké vesmírné lodi. Zda jsi astronaut či mimozemšťan, není ani tak důležité — důležité je zvládnout palubní systém a postupně zjistit, co se tu vlastně stalo.

Hraje se to klasicky: napíšeš příkaz, hra ti dá odpověď. Průzkum lokací, sbírání předmětů, jejich kombinování a jejich použití — to je recept, kterým se dělaly adventure hry v devadesátkách bez vynětí. Interpret musí pochopit, co od něj chceš, takže kolikrát marníš čas výstižností formulace. Není to Monkey Island s jeho snadným ovládáním ikon, ale ani to není psychoticky těžké jako některé Sierra klasiky. Hra tě postupně provádí, takže není člověk zcela ztracený.

Grafika je prosegmentovaná, místy spíš schematická — barvy, jednoduché tvary, občas nějaký ascii art. To ale nijak neubližuje hraní, ba právě naopak. Atmosféru vytváří hlavně text a zvukový design. V devadesátkách se computery ještě chvěly pod nástrojem, když si je hra vezměte na uzel textové krčmy, a Paranoid v tom drží linii.

Co z dnešního pohledu trochu zestárlo: parser občas neuspokojuje, hádej, jaký slovník si autory vymysleli. Řešit luštění adventury není problém, ale být frustrován tím, že hra neví, co míníš svým "vezmi vodu" nebo "otevři dvere" — to bolí. Hra ti sice dá nápovědu, ale i tak si někdy připadáš, že se domlouváte v cizím jazyce.

Paranoid je průlet minulostí, když se adventury hrály přesně takhle — bez kamarádských grafických menu, bez tuláčky od ruky. Je to experiment s atmosférou, který funguje, i když se dnes nehraje lehce. Pokud máš srdce pro textové příběhy a nervy na párkrát narazit do zdi nepochopení parseru, máš tu čím strávit chvíli.