J-Bird

Rok 1983, PC ještě nemělo žádné standardy a každý druhý programátor vydal svůj klon Frogger nebo Q*bert. J-Bird patřil do té druhé skupiny — a to zcela otevřeně.

Orion Software vzal Q*bert, přejmenoval žabáka na ptáka, přidal pyramidu z dlaždic a zabalil to do balíčku pro MS-DOS. Cíl je prostý: přeskákat všechny políčka na pyramidě a změnit jejich barvu. Až tohle zvládnete, level je hotový. Mezitím vás pronásledují nepřátelé — červené koule, které se pyramidou skutálí dolů s nepříjemnou pravidelností.

Ovládání funguje na čtyři diagonální směry, což bylo na klávesnici roku 1983 trochu věda. Pohyb ptáka je svižný, červené koule mají svůj rytmus a po pár pokusech začnete jejich trajektorie číst. Obtížnost se stupňuje přirozeně — pohyb nepřátel zrychluje, políček přibývá a vy máte čím dál míň prostoru na chybu. Nic originálního, ale mechanika funguje a to se počítá.

Co J-Bird přinesl, byl hlavně přístupný Q*bert pro majitele PC, kteří na arkádu nedosáhli. Domácí porty her z automatů byly tehdy zlatý důl a Orion Software přesně věděl, co dělá. Grafika v CGA paletě dnes vypadá tak, jak vypadá — čtyři barvy a kostičkovaný ptáček. Zvuky přes PC speaker jsou, řekněme, autentické. Hra zestárla přesně tak, jak byste čekali: hratelnost přežila, audiovizuální stránka nikoliv.

Dnes J-Bird sedne tomu, kdo chce deset minut arkádového reflexního skákání bez instalace a bez tutoriálu. Je to časová kapsle z doby, kdy PC hry ještě neměly ambice být uměním — jen bavit na přestávku. V prohlížeči přes DOSBox emulátor naskočí za vteřinu a za deset minut ho máte přečteného. Není důvod u něj trávit odpoledne, ale jako připomínka toho, z čeho žánr vyrůstal, udělá svou práci.