Asterix & Obelix

Rok 1996, já sedím u počítače, táta se ptá, co to zase hrajeme, a já mu říkám: Asterix. Ví přesně, o čem mluvím — komiks znal každý, kdo vyrostl před érou internetu. Infogrames vsadili na tu nejjistější kartu, jakou měli.

Asterix & Obelix pro MS-DOS je beat 'em up pro jednoho nebo dva hráče. Zasazení vychází ze světa slavného galského komiksu — malá vesnice, Římané všude kolem, kouzelný lektvar. Dvojice hrdinů prochází různými lokacemi napříč antikou a mlátí všechno, co se pohybuje. Příběh jako takový tu moc nehledejte. Je to záminkou, ne osnovou.

Hratelnost je přímočará do té míry, že ji pochopí i člověk, který drží joystick poprvé v životě. Jdete doprava, mlátíte, občas skočíte. Obelix je pomalejší a silnější, Asterix rychlejší. Každý má svůj styl — v jednom hráči si vyberete, ve dvou se rozdělíte a náhle zjistíte, že váš kamarád vám krade všechny nepřátele a vy jen přihlížíte. Klasika žánru. Ovládání reaguje slušně, nepřátelé jsou pestří a vizuálně odpovídají předloze, takže první hodina baví spolehlivě.

Co se ale nedá přehlédnout: hra je krátká a opakující se. Poté, co projdete prvními lokacemi, si uvědomíte, že herní smyčka se příliš nemění. Nepřátelé jsou jinak nazvaní, pozadí vypadá jinak, mechanismus je totožný. V roce 1996 to bylo přijatelné — takové hry se prodávaly díky licenci a na co nejrychlejší přechod z obchodu k monitoru. Dnes to vnímáte jinak. Zestárla nikoliv špatně, ale prostě omezeně.

Grafika má šarm — postavy připomínají knižní předlohu, animace jsou svižné, barvy syté. Na tehdejší poměry DOSového PC to byl hezký výsledek. Hudba a zvuky jsou funkční, nezapamatovatelné, ale nerušivé. Sound Blaster se s nimi vyrovnal bez stížností.

Dnes si ji zahrajete nejsnáz v prohlížeči přes DOSBox emulátory a sedne každému, kdo Asterixe znal z komiksů nebo karikatury a chce si deset minut zavzpomínat. Nebo rodičům s dětmi — je dostatečně jednoduchá na to, aby u ní mohli sedět vedle sebe. Na víc si ale nehraje a ani by neměla.