Ghostbusters

Ghostbusters od Activisionu z roku 1986 — to je jedna z těch her, kde vzpomínka a realita jedou každá svým vlakem. V paměti mi sedí jako zážitek, u kterého jsem prosedil celé odpoledne. Když ji spustím dnes, trochu se zarazím.

Základní premisa je jasná: film z roku 1984 byl hit, licencovaná hra musela přijít. Activision ji vydal na tucet platforem a PC verze pro MS-DOS je jednou z nich. Hrajete za tým Ghostbusters, kteří se snaží vydělat dost peněz na vybavení, chytat duchy po New Yorku a nakonec se vypořádat s hrozbou, která ohrožuje celé město. Papírově solidní základ.

Hra se skládá z několika fází, které se střídají — jezdíte po mapě města, reagujete na výzvy duchů, pak přichází akční sekvence chytání s protony na provázku, a nakonec ikonická budova se schodištěm. Tahle různorodost byla v roce 1986 na PC neobvyklá a působila jako velká věc. Problém je, že každá z těch fází je sama o sobě dost mělká. Ekonomický systém — kupování vybavení, sledování účtu — zní zajímavě, ale brzy zjistíte, že jde o jednoduchou smyčku bez větší hloubky. Chytání duchů pomocí paprsků je zpočátku zábavné, pak mechanické.

Co hře funguje dodnes, je atmosféra. Tehdy nás dostalo, že ta hra vůbec existuje — že můžeme být Ghostbusters. Znělka jako PC speaker verze filmové melodie byla v roce 1986 na hranici toho, co domácí počítač uměl, a my to beze studu milovali. Dnes to zní jako kvílení staré ledničky, ale srdce je na správném místě. Hra také zestárla různě po různých stránkách — graficky je čitelná, ovládání snesitelné, ale ta mělkost herních smyček je dnes viditelnější než tehdy, kdy jsme neměli srovnání.

Komu dnes sedne? Hlavně těm, kteří buď tu hru pamatují z první ruky a chtějí si ověřit, jestli vzpomínka odpovídá skutečnosti — zpravidla zjistí, že napůl ano — nebo fanouškům filmové licence, kteří chtějí vidět, jak se osmdesátková herní adaptace vůbec tvářila. Jako akční hra roku 2024 obstojí jen stěží, ale jako historický dokument doby, kdy samotná existence licencované hry stačila jako argument ke koupi, je Ghostbusters od Activisionu přesně tím, čím být má.

Ghostbusters od Activisionu je hra, kterou navrhl David Crane, a je to jeden z nejzvláštnějších případů filmové licence v historii. Většina her podle filmů se snaží převyprávět děj. Tahle místo toho udělala něco jiného: udělala z lovu duchů živnost.

Začínáte s hotovostí, nakupujete vybavení a auto, jezdíte po městě k výjezdům a za odchycené duchy dostáváte zaplaceno. Když se vám daří, kupujete lepší vybavení. Když ne, dojdou peníze a je konec. Na hru z osmdesátých let je to překvapivě moderní myšlenka.

Jak se to hraje

První rozhodnutí padne v obchodě. Rozpočet je omezený a musíte si vybrat, do čeho ho dáte: do rychlejšího vozu, do lepších detektorů, do pastí, do vysavače na zbloudilé duchy. Každý nákup mění, jak se hra hraje, a špatný nákup poznáte až za chvíli.

Pak přichází mapa města. Na ní se objevují výjezdy a vy se k nim snažíte dostat dřív, než přízrak stihne napáchat škodu. Jízda po mapě má vlastní minihru se sbíráním a je to hlavní zdroj drobného příjmu.

Vlastní chytání je krátká akční sekvence: postavíte past mezi dvě postavy, nasměrujete paprsky, ducha stáhnete nad past a zavřete ji. Vypadá to jednoduše, ale je to o načasování a o tom, že když past spustíte brzy, duch uteče a vy jste přišli o vybavení.

Nad tím vším visí ukazatel, který sleduje, jak zle je ve městě. Když ho necháte vyšplhat, situace se vyhrotí a hra směřuje k závěrečné části, kde už nejde o výdělek, ale o to, jestli máte dost vybavení a dost peněz na to, abyste ji zvládli.

Celá struktura tedy je: vydělávej, investuj, zvládni finále. Je to smyčka, kterou dnes používá spousta her — ale v době vzniku byla u licencované hry nečekaná.

V čem zestárly dobře a v čem ne

Dobře zestárl návrh. Propojení nákupů, výjezdů a závěru dává smysl a hráč má pořád pocit, že jeho rozhodnutí něco znamenají. Zestárla i délka: hra se dá dohrát a nesnaží se natahovat.

Hůř zestárly akční části, které jsou primitivní a opakují se. Po deseti chycených duších už nepřinášejí nic nového a stávají se z nich formality mezi zajímavějšími rozhodnutími. Hůř zestárlo i ovládání a celková technická úroveň, která je i na dobu vzniku úsporná.

Kde začít

V prvním nákupu nekupujte to nejdražší auto. Dejte přednost vybavení, které vám zvýší úspěšnost chytání, protože peníze si vyděláte, ale nepovedený zásah stojí čas i výbavu. A na mapě jezděte k nejbližšímu výjezdu, ne k nejlépe placenému.

Podobně netradiční pojetí licence hledejte v katalogu u Robocopu. Kdo chce hru, kde se rozhoduje o penězích a rozvoji, má tu SimCity, a kdo má chuť na hororovou atmosféru, měl by zkusit Alone in the Dark.