Street Fighter II

Pamatuju si přesně ten moment, kdy jsem poprvé viděl Street Fighter II na PC u kamaráda. Měl 486, Sound Blaster, a na obrazovce právě Ryu rozstřeloval Blanka hadokenem. Bylo to v roce 1992 a já věděl, že tohle není normální hra.

Street Fighter II od Capcomu je bijatika, kterou netřeba dlouze představovat. Vyber si postavu z pestré mezinárodní sestavy — každá má vlastní styl, speciální pohyby a osobnost — a postupuj arcade režimem přes soupeře až k finálnímu bossovi. Jednoduchá premisa, za níž se skrývalo překvapivé množství hloubky.

PC verze z roku 1992 je ale kapitola sama pro sebe, a ne úplně slavná. Šestičlenné tlačítkové ovládání bijatiky na klávesnici bylo tehdy utrpení. Speciální pohyby, které na arkádovém joysticku letěly přirozeně, se na PC přepisovaly do prstových kotrmelců, ze kterých tě bolely ruce dřív než soupeř. Hratelnost tam byla, port byl ale znatelně horší než konzolové verze — SNES vydání ze stejného roku bylo prostě jinde. Kdo tehdy neměl gamepad, hrál s jistou dávkou masochismu.

Přesto — nebo možná právě proto — si tu hru pamatuju tak živě. Street Fighter II byl v roce 1992 kulturní událost. Definoval žánr bojových her na příští dekádu, zavedl šablonu, kterou kopírovalo vše od Mortal Kombatu po tucty rychlokvašených klonů. Systém speciálních pohybů, čitelné animace, odlišné herní styly postav — to vše fungovalo, i když se to muselo přeložit na nedokonalý hardware. Dnes hra zestárla relativně dobře v základní smysluplnosti soubojů, ale PC verze má technické limitace, které v dobovém kontextu dávaly smysl a dnes jsou prostě historická kuriozita.

Kdo si chce dnes zahrát Street Fighter II v prohlížeči, nechť přistupuje k PC verzi jako k dokumentu doby, ne jako k ideálnímu způsobu, jak hru zažít. Je to výřez z éry, kdy se arkádové hity přepisovaly na PC s různou mírou úspěchu, a tenhle byl spíše ve středu té škály. Fanouškům retro PC her a historii portu jako takovému — doporučuju. Těm, kdo chtějí nejlepší Street Fighter II z éry — SNES verze si stojí výš. Ale aspoň víte, co mám v životopisu pod heslem „formující zážitek".