Comanche CD

Koukáš z kokpitu na bezednou písčitou plochu, motor huči, pod tebou se třesou instruktážní panely a ty víš, že teď buď zasáhneš cíl, nebo tě jako první zasáhnou oni. Comanche CD je simulátor bitevního vrtulníku z poloviny devadesátek, kdy každý vydavatel věřil, že když vezmeš vojenskou techniku a přidáš do ní terčový střelecký režim, bude z toho hra.

Létáš nad pouští, střílíš různé typy zbraní a snažíš se splnit mise — buď zneškodnit určité cíle, nebo se dostat z bodu A do bodu B bez toho, aby ti nepřátelský systém protiletadlové obrany zničil vrtulník. Grafika je pre-rendované 3D, která vypadá jako film fotograf na papír a pak nafotografoval — pixelované, tuhé, bez jakéhokoli pohybu v detailech na zemi. Ovládání je přesné, ale nepřímé: rotace, výška, naklonění, rychlost, všechno se ovládá zvlášť a vezme ti dvanáct minut, než zjistíš, jak to vlastně funguje.

Problém je, že hrát to znamená koukat na plochu, která se posouvá. Žádné průběhy příběhu, žádné vyprávění, jen mise za misí a střílení do prázdna. Fyzika vrtulníku je docela věrná (pokud to znáš), ale to není důvod, proč bys se do toho koukal. CD verze přidala zvuk a hudbu, což je pěkné, ale hraní zůstává nudné — konzole vylučují, opakovací pattern, bez překvapení.

V devadesátkách to bylo něco: vlastní si tu dobu, kdy se trendy říkaly počítačové hry a každý zkoušel, co je možné. Comanche měl svůj fanouškovský tábor a opravdu existoval jako série. Zestárlo to ale citelně — grafika je ztuhlá, ovládání složité bez důležitého důvodu, a hraní se cítí spíš jako povinnost než zábava.

Dnes si ji zahraješ, pokud tě zajímá, jak se simulovaly vrtulníky, když bylo 3D ještě novelty a procesor se koukal maximálně na jednu texturu najednou. Je to vojenský obsesivec, co kouká do tabulek údajů místo na scénář. Není to špatně uděláno, ale je to hloupě nudné.