SimCity Classic

Rok 1989. Maxis vydá hru, ve které nevyhrajete. Neporazíte finálního bosse, nedosáhnete posledního levelu, neosvobodíte princeznu. Prostě stavíte město a sledujete, jak se vám rozpadá pod rukama, protože jste zapomněli na kanalizaci.

SimCity Classic je městský simulátor, který celý žánr prakticky vynalezl. Dostanete prázdný kus země, rozpočet a roli starosty-demiurga. Zónujete plochy pro bydlení, průmysl a obchod, tahate silnice a železnice, stavíte elektrárny a hasičské stanice. Město pak žije vlastním životem — nebo nežije, pokud jste elektrárnu postavili příliš daleko od obytných čtvrtí. Žádný příběh, žádná mise s cutscénou. Jen vy, mapa a rostoucí daňový příjem, který okamžitě pohltí rozvodněná řeka nebo tornádo.

Verze z roku 1994 pro DOS přináší oproti původnímu vydání vylepšenou grafiku a pohodlnější rozhraní — na tehdejší poměry. Dnes to samozřejmě vypadá jako stavebnice z barevného papíru, ale to nikdy nebyla podstata. Podstata byla v číslech, která se skrývají za každým čtvercem mapy. Nízká kriminalita? Přidejte policejní stanici. Obyvatelé odcházejí? Zkontrolujte dopravu a daně. Hra vám dává grafy a indikátory, ale výsledný stav nechává na vás. Neexistuje tlačítko „oprav toto". Tuhle hru jsem jako dítě prohrál třikrát za odpoledne, než mi vůbec vzniklo funkční předměstí.

Co SimCity Classic přineslo tehdy a co mu drží záda i dnes, je čistota konceptu. Žádné mikrotransakce, žádné odemykatelné budovy za real money, žádný tutoriál, který vám dvacet minut vysvětluje, co je to silnice. Buď přijdete na to sami, nebo přečtete manuál — a manuál byl mimochodem výborný, plný urbanistických esejů, které si Maxis nechali napsat skutečnými odborníky. Naopak co zestárlo viditelně: neexistuje způsob, jak hru snadno uložit uprostřed chaotické záchranné akce, interface je místy záhadně uspořádaný a simulace populace má strohy, které vás čas od času překvapí chováním, jemuž žádná logika neodpovídá.

Dnes SimCity Classic sedí nejlíp těm, kdo chtějí pochopit, kde se vzal celý žánr — a taky těm, kdo mají rádi hry, které vám nic nevysvětlují a neomluvají se za to. V prohlížeči běží překvapivě svižně, ovládání myší funguje dobře a půlhodina strávená nad prvním funkčním dopravním uzlem pořád dokáže vyvolat ten specifický druh uspokojení, který novější simulátory zahrabaly pod vrstvami animací a achievementů. Tohle je ten originál. Trochu hrbolatý, ale pořád stojí.