Rok 1997, Infogrames vydává hru o Šmoulech. Čekal jsem nejhorší možný licenční odpad — a dostal jsem něco překvapivě snesitelného, což mě tehdy zaskočilo víc než jakýkoli boss.

The Smurfs je 2D plošinovka zasazená do světa modrých trpaslíků z belgického komiksu Peyo. Cíl je jednoduchý, jak se u her pro mladší publikum slušelo: probíhat úrovněmi, vyhýbat se překážkám a nepřátelům, dostat se do cíle. Žádná hlubší zápletka, žádné existenciální otázky. Šmoulové jsou v průšvihu, ty jim pomůžeš. Hotovo.
Hratelnost staví na klasickém vzorci — skákáš přes překážky, čekáš na pohybující se nepřátele, hledáš správné načasování. Nic, co by vynalézalo kolo. Ovládání je přímočaré, úrovně přiměřeně dlouhé a obtížnost nepřekračuje hranici, za níž by hra přestala bavit mladšího hráče. Starší si u toho sice nepočistí zuby vzrušením, ale nezatráceně — jede to plynule. Grafika je na svoji dobu hezky vyvedená, pastelové barvy sedí k předloze a prostředí jsou čitelná. A ten hudební motiv. Přichytí se na vás jako smůla a odejde zhruba o tři dny později.

Co hře zůstalo z té doby? Příjemný, neambiciózní klid. The Smurfs nikdy nepředstírala, že je něco víc než solidní dětská plošinovka s licencí. V roce 1997 to byl na trhu vzácný případ upřímnosti — jiné licence z té éry přislibovaly nebe a daly vám kartón. Tady víte přesně, co kupujete, a hra to dodrží. Zestárla poklidně: mechaniky jsou prosté až na kost, ale funkční, grafika je datovaná, ale nezpuchřelá.

Dnes sedne dvěma skupinám. První jsou lidé, kteří ji jako děti hráli a chtějí si osvěžit vzpomínku — ta prohlídka trvá půl hodiny a zanechá příjemný, mírně nostalgiemi zbarvený pocit. Druhá skupina jsou rodiče, kteří hledají něco, čím zabaví dítě u počítače bez obav. Na oldgame.cz ji spustíte v prohlížeči, bez instalace, bez starostí. Čtvrt hodiny od prvního kliknutí po titulní obrazovku — to je přesně ten typ závazku, do kterého se pustíte i ve středu večer.