EcoQuest 2 - Lost Secret of the Rainforest

Pamatuju si, jak jsem poprvé spustil EcoQuest 2 na tatínkově 486ce a byl přivítán rozevlátou džunglí plnou barev, které náš starý monitor sotva unesl. Rok 1993, Sierra On-Line, a já jsem věděl, že tohle nebude akce — bude to výprava.

Hrajete za Adama Greenea, syna ekologa, který s otcem přijíždí zkoumat tropický deštný les někde v rozvojovém světě. Otec brzy zmizí, Adam zůstane sám a vydá se do hloubi pralesa, kde ho čeká setkání s místními duchy, zvířaty i brutální realitou kácení a těžby. Hra vás nijak nevěší med na knír — ekologická zkáza tu není jen kulisa, je to motor příběhu.

Jde o klasické point-and-click dobrodružství v tradici Sierrovských her — sbíráte předměty, mluvíte s postavami, řešíte hádanky. Oproti prvnímu dílu, který se odehrával pod vodou, tahle část vsadila na vertikálnější světy a členitější prostředí deštného lesa, které se místy opravdu tváří jako labyrint. Hádanky jsou vesměs logické a navázané na téma ochrany přírody, takže i jejich řešení něco říká. Parser tu chybí — rozhraní je plně ikonkové, takže ani na to nemusíte myslet. Smrt přijít může, ale hra vám ji dá většinou dost dopředu načichat.

Sierra tehdy dělala vzdělávací hry chytře — nevtírala se s přednáškami, ale zasazovala poučení přirozeně do situací. Dnes tahle metoda vypadá naivněji než tehdy, protože s odstupem víc vidíte didaktický záměr. Přesto hra zestárla lépe než mnohé dobové kousky. Grafika v 256 barvách pořád vypadá přijatelně, hudba udělá atmosféru a délka je tak akorát — na víkend, ne na týden. Co trochu skřípe, je tempo v pozdějších pasážích, kde hra začne kumulovat úkoly dřív, než vám dá čas vstřebat svět kolem.

Dnes si ji zahraje každý, kdo má rád adventury z éry, kdy Sierra ještě věřila, že hráč dokáže myslet. Rodičům s dětmi kolem deseti let poslouží taky dobře — téma je aktuální, hratelnost přímočará a nikdo nikoho nestřílí. V prohlížeči na emulátoru DOSBoxu to celé běží bez potíží. A pokud jste ji jako já hráli jako děcko, zjistíte, že deštný les v Adamových stopách pořád má něco, co vás nenechá lhostejným.