Alien Trilogy

Rok 1996, já sedím před monitorem, z reproduktoru sténá ambient a na obrazovce se mihne stín v šachtě. Srdce trochu poskočí. Alien Trilogy toho uměla hodně, včetně toho, že člověka přiměla neskákat ze židle v půl třetí ráno.

Hra od Probe Software vyšla původně na konzolích a PC verze ji následovala záhy. Jak napovídá název, tahle střílečka z pohledu první osoby projde všemi třemi filmy Ripleyiny ságy — od zaplavených úrovní inspirovaných prvním Vetřelcem přes vojenský chaos druhého dílu až po vězeňské prostředí třetího. Hrajete za Ellen Ripley, bojujete proti facehuggerům, xenomorfům a občas i lidskému nepříteli, zatímco Společnost si dělá, co chce, a vám to dává za úkol řešit.

Hratelnost je přímočará — chodíte, střílíte, hledáte klíčové předměty a přežíváte. Engine připomíná zjednodušený Doom, bez vertikálního pohledu, s textúrami, které v roce 1996 ještě obstály. Vetřelci jsou rychlí, agresivní a v úzkých chodbách nepříjemně efektivní. To je záměr. Atmosféra funguje zejména ve tmavších úsecích, kde slyšíte vetřelce dřív, než ho vidíte. Pohybový senzor z filmů tu také je, a byť jde o prostý radar, dělá svou práci. Co naopak zestárlo viditelně, jsou opakující se textury, předvídatelné rozmístění nepřátel a mírně klikatá logika některých úkolů — „najdi čtyři karty a otevři dveře" jako herní design fungovalo v roce 1996 lépe než dnes.

Proč si na Alien Trilogy vzpomínám po letech? Protože to byl jeden z mála pokusů vzít licenci vážně. Hudba, zvukový design, vizuální jazyk — vše drží tón předloh. Není to Quake, nepředstírá to být něčím, čím není. Byla to hra pro fanoušky filmů, kteří chtěli do těch světů vstoupit, a v tom úkolu obstála lépe než spousta jiných licencovaných titulů té doby, které si licenci koupily a pak ji nechaly ležet v rohu jako nevybalený dárek.

Dnes Alien Trilogy sedne hlavně nostalgikům, kteří filmy milují a chtějí si připomenout, jak vypadal Doom-like žánr ve chvíli, kdy se pokoušel vyprávět příběh. Jde to rozjet v DOSBoxu bez větších problémů, a pokud máte trpělivost s dobovými konvencemi, pár hodin to bez problémů udrží. Skvěle nezestárlo — ale ani se za sebe nestydí. A to o spoustě her z té doby říct nejde.