Commander Keen 4: Secret of the Oracle

Pamatuju si ten moment, kdy se na monitoru poprvé rozsvítilo Hillville a pozadí se skutečně lišilo od předchozí obrazovky. V roce 1991 to nebyla samozřejmost.

Commander Keen 4: Secret of the Oracle je druhá epizoda takzvané trilogie Goodbye Galaxy, kterou id Software vydalo v roce 1991 jako shareware. Billy Blaze, osmiletý génius v helmetě z fotbalového hrnce, se tentokrát snaží zachránit celou Mléčnou dráhu před rasou Shikazů. Zápletka je pochopitelně záminkou — skutečná hra se odehrává na obrazovce, ne v textu mezi úrovněmi.

Mechanicky jde o klasický side-scrolling plošinovač s pohyblivým scrollingem, který tehdy na PC nebyla vůbec běžná věc. Keen skáče, střílí omračující pistolí a řeší, jak se dostat z bodu A do bodu B bez toho, aby ho sežralo cosi zeleného. Ovládání je přesné, skoky se chovají předvídatelně a level design je výrazně promyšlenější než v prvních třech dílech — mapovka světa umožňuje vybírat pořadí úrovní, a to hře dává tehdy nevšední otevřenost. Obtížnost není brutální, ale pár pasáží vás zastaví déle, než byste čekali.

Co čtvrtý díl odlišovalo od předchůdců, bylo právě grafické zpracování. Pestřejší paleta, propracovanější pozadí, charakternější nepřátelé — id Software si evidentně dali čas. Hudba v AdLib nebo Sound Blaster podání Bobby Prince patřila k nejlepšímu, co tehdy na PC z reproduktoru lezlo. Dnes hra samozřejmě vypadá jako hra z roku 1991, ale pohyb postav a plynulost scrollingu pořád obstojí. Co zestárlo méně elegantně, je místy nejasná čitelnost prostředí — co je plošina a co dekorace, to občas musíte odhadnout pokusem a omylem.

Keen 4 je dobrý vstupní bod pro každého, kdo chce pochopit, proč id Software nebyli v té době jen autoři Wolfensteina a Doomu. Je to hra s osobností, temperamentem a s dostatečně dlouhou herní dobou na to, aby si odpoledne z roku 1991 vydrželo trochu déle. V prohlížeči přes DOSBox ji dnes rozjedete bez instalace a bez stesku po ovladači — klávesnice stačí, stejně jako tehdy.