Vaxine

Střílíš do viru, který ti chce vrazit jehlu do žily. Takhle jednoduše se dá shrnout Vaxine, akční hřička z roku 1990, která se snaží získat tvoji pozornost právě tímhle absurdním konceptem. Nejde o metaforu — doslova střílíš na virus jménem Vaxine a chráníš si zdraví. Jako by někdo řekl: co takhle střílečka s imunologickou tematikou? A nechal ji vyrobit.

Hra se odehrává v nádherně abstraktním světě lidského těla — nebo spíš v digitální interpretaci, jak si ji představoval základ devadesátek. Jsi nějaký kind nebo immunologická entita, která letí po obrazovce a střílí na své nepřátele. Ty přicházejí z levého a pravého kraje, jsou barevné, relativně jednoduché a čím dál tím více jich přibývá. Cíl je stejně starý jako žánr samotný: přežij co nejdéle, abys dosáhl vyššího skóre.

Mechaniky jsou přímočaré — pohyb nahoru a dolů, střelba, rychlost. Žádné zvláštní prvky, žádné power-upy, co by ti zásadně změnily hru. Vaxine se v tom drží hodně konzervativně, vlastně až nudě. Hra ti nedává prostor na to, aby ses opravdu zatápěl — po chvíli pozorování vidíš, že se vše opakuje v přesných cyklech. Ovládání reaguje docela dobře, ale to jediné, co tě udrží u obrazovky, je předsevzetí si, že si zkusíš ten další level — jen aby sis potom uvědomil, že tady levely nejsou, pouze rostoucí čísla na horní straně.

Z historického pohledu je Vaxine spíš kuriózní pokus než klasika. Devadesátky to byly časy, kdy každý experimentoval — i s tím, co se na obrazovce vůbec sluší. Tato hra se toho zhostila bez ambicí být něčím velkým. Zestárla víc než slušně — digitální grafika už vypadá jako piktogram, a zvukový doprovod je spíš melancholickým sumáním než skutečným zvukem. Věřit ani nedůvěřovat, že je to volně dostupné v prohlížeči přes emulátory.

Komu sedne Vaxine dnes? Hlavně těm, co si užívají retro za účelem retro — samotný koncept je dost originální na to, aby stál pár minut tvého času. Není to však hra, na niž bys strávil víc než patnáct minut, pokud nemáš speciální důvod milovat geometrické tvory a archivní herní historii. Představ si ji jako digitální kuriozitu, kterou si zahrješ spíš z nostalgie a zvědavosti než z vášně. Přesně v takovém duchu si ji užij a nebudeš zklamán.