The Runes of Zendos

Nevím, jak by se to jméno mělo vyslovovat, ale na Spectru z toho těchto run všem zůstala v paměti převážně frustrace. The Runes of Zendos je návrh na to, co se stane, když se do hry vejde příliš mnoho mechanik a málo zdravého rozumu. Hra střídá styl skoro v každé úrovni — jednou hraješ jak v taktické strategii, podruhé jako v arkádě, třetí pokus ti připadá jako puzzle. Nic z toho není hezké. Základní zámysł zní jednoduše: sběrání run skrze řadu levelů, kde se kombinují prvky adventury s prvky, které by spíš patřily do úplně jiné hry. Nejasný příběh, nejasný cíl — Spectrum nám toho odkrýt nemůže ani kdyby chtěl. Instrukce jsou kusé, grafika stmavá, a vůbec ti není jasné, jestli máš něco bít, něco řešit, nebo se jen snažit nepůsobit průměrně. Atmosféra temné fantasy je tady jen přání, ne realizace. Hraje se to z pohledu, že stisknout tlačítko a počkat je nejlepší strategie. Postava se pohybuje pomalu, odpověď na tvůj příkaz přichází s odstupem jako když voláš do horské jeskyně. Animace jsou minimální — postavičky se teleportují spíš než pohybují, a stejně tak se občas bez varování teleportuje i tvůj hráč, když to hra zamyslí. Má to něco z hry, která byla naprogramovaná půl roku předtím, než se někdo rozhodl, že se to vydá. Dnes to vlastně není ani zajímavé z pohledu historického důkazu, že tohle se dělalo. Znášlivější byly i horší hry, protože ty se aspoň postavily na jedné myšlence. Tady se přetvářka změňuje jak počasí — chceš-li vědět, co na tě čeká, háď si. Pokud jsi dost trpělivý nebo dost zvědavý, můžeš se podívat, ale očekávej spíš cvičení v trpělivosti než zábavu. Spectrum měl lepší věci — hodně lepších věcí. The Runes of Zendos — chaotická fantasy na Spectru, která se nemůže rozhodnout, jestli je strategie, arkáda nebo bludiště. Chybí v ní jasná hra i atmosféra.