Deep Strike

Černý obrázek s pár světlými čárami — úvodní obrazovka vám přesně řekne, do čeho se pouštíte. Deep Strike pro Spectrum je hra, která si neklade nároky na grafiku, rozumí si se zbytkem věcí jasněji. Půjde vám o to, abyste rozpočítali trasu ponorky, zasáhli cíl a v jednom kuse se vrátili domů.

Jde o taktickou strategii, kde se proměřujete s námořní mapou a vzdálenostmi. Máte ponorku, máte torpéda, máte zadání. Soupraž jsou vraždy, případně vykoupitelné loďstvo. Hra se odehrává v tahu — vy se posuňte na mapě, pak se posunou oni, pak zase vy. Není to arcade, kde by vám sebrali život při prvním dotyku. Tady jde o to, spočítat si, jak daleko torpédo doleží, jakou mají nepřátelé rychlost, jestli vás stihnete vypálit dřív, než se vám vrátí.

Ovládání je stísněné, jako všechno na Spectru — čísla na klávese, směry, papír v ruce, kde si zaznamenáváte pozice. Není to vada, je to součást věci. Tahleta metodika vám brání v tom, abyste přemýšleli reflexivně, nutká vás počítat. Člověk si zvykne, ale začíná to znervózňovat, když vidíte pohyby jednotek na obrazovce velkými čarami a víte, že jeden špatný výpočet znamená torpédo mimo cíl a konec mise.

Deep Strike je jednou z těch her, které Spectrum měl víc pro mozek než pro oko. Patří do galaxie taktických her, které byly na osmibitových strojích středoevropským průmyslem — soupeřit si v ponorkách, počítat si boje, hrát si na vojevůdce. Nejde o přátelskou hru, která by vás brala za ruku. Spíš vás vezme do tmy, kde slyšíte jen pípnutí a máte naději, že jste spočítali dobře.

Dnes si ji zahrajete v prohlížeči bez snahy o nostalgie — půjde vám hlavně o to, vyzkoušet si, jestli vám tenhle druh puzzle vyhovuje. Není to bezčasová zábava, ale pro dva večery se hodí. Spectrum sim se cítí archaicky, což je přesně v pořádku — tenhle druh hry na tom parazituje.