Quatra Command

Rok 1994, Windows 3.1 a střílečka, která se spouští přímo v nich, ne přes DOS prompt. To bylo tenkrát skoro výstřední rozhodnutí — většina slušných akcí na PC té doby DOS ještě nepustila z ruky.

Quatra Command od DOE Entertainment je vertikální shoot 'em up zasazený do vesmíru. Zní to obecně, protože hra sama o sobě příliš nad rámec žánru nepřemýšlí. Letíte, střílíte, přežíváte. Vesmír je tu kulisa, ne příběh. Ale to nevadí — Galaxian z roku 1979 taky nepotřeboval scénář.

Jako shoot 'em up stojí Quatra Command na přímé linii žánru: pohybujete se po obrazovce, vlny nepřátel přicházejí, vaší hlavní starostí je nezemřít. Mechaniky jsou úsporné až spartánské. Žádné zbrojní větve, žádné elaborované power-upy, které by měnily způsob hry — nebo pokud jsou, nesou na sobě stopu té doby, kdy si vývojář ve dvou lidech prostě usmyslel udělat hru a hotovo. Srovnání s Kiloblasterem, které koluje na abandonwarových stránkách, sedí: obě hry jsou kompaktní, bez příkras, a žijí nebo umírají svým tempem a pocitem ze střelby.

Co je na tom zajímavé z dnešního pohledu, je právě ta vazba na Windows. Většina tehdejší akce běžela pod DOSem a využívala přímý přístup k hardwaru, čímž získávala rychlost. Quatra Command šla jinou cestou a zůstala v okně s titulkovým pruhem. V roce 1994 to byl kompromis. Dnes je to vlastně výhoda — hra bez problémů funguje v emulátorech i bez nich, a ten příslib XP/Vista kompatibility z dobových popisků se stal v prostředí DOSBoxu a moderních browserů víceméně samozřejmostí.

Zestárla přesně tak, jak se dalo čekat. Graficky je to průměr na úrovni volného času a omezeného rozpočtu. Zvukově pravděpodobně neohromí nikoho, kdo si pamatuje, jak zněl kvalitní Sound Blaster v lepší DOS hře. Ale shoot 'em upy se nesoudí podle polygonů ani orchestrálního soundtracku — soudí se podle toho, jestli vám ruka sama sáhne po mezerníku ještě jednou. A tady Quatra Command obstojí přinejmenším na jedno odpoledne, zvláště pokud máte k žánru sentimentální vztah ze školních let.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči dává smysl hlavně pro dva typy hráčů: ty, kteří prošli devadesátkovými shoot 'em upy systematicky a mají mezeru v kolekci, a ty, kteří si chtějí připomenout, jak skromné mohly být vstupní náklady do herního vývoje, a přesto z toho vypadlo něco funkčního. Nečekejte R-Type. Dostanete poctivý žánrový průměr z doby, kdy Windows ještě nebyly herní platformou — jen neobvyklým výběrem kolbiště.