Quantum Theory

Quantum Theory vyšla v roce 2010 na PlayStation 3 a Xbox 360 a je učebnicovým příkladem toho, co se stane, když se studio pokusí dohnat cizí trend. Za vývojem stál tým Tachyon uvnitř Tecmo Koei a ambicí bylo dodat japonskou odpověď na Gears of War. Přesně tak to i vypadá — podobnost není náhoda ani inspirace, je to záměr.

Základ je střílečka ze třetí osoby s krycím systémem: přiskočíte ke zdi, střílíte přes mířidla, od boku nebo naslepo přes kryt. Hlavní odlišnost proti vzoru je prostředí. Hrajete uvnitř živoucí věže, která se sama přestavuje — kryty se posouvají, plošiny se hýbou, kus podlahy zmizí. Na papíře výborný nápad. V praxi jde spíš o zdroj frustrace: krycí střílečka stojí na tom, že si hráč přečte prostor a rozhodne se v něm zůstat, a prostor, který se sám přepisuje bez varování, hráče naučí hlavně neplánovat.

Druhý vlastní nápad je Filena, společnice, kterou hrdina Syd může doslova házet po nepřátelích jako zbraň. Je to nejzajímavější věc ve hře a zároveň nejhůř využitá: mechanika funguje jen ve vyhrazených situacích a proti bossům, místo aby prostupovala běžné souboje. Bossové sami stojí na hledání slabého místa, což jen odhaluje, jak málo nástrojů hra hráči dala.

Recenze byly tehdy nepříznivé a odstup jim spíš dal za pravdu. Střelba nemá váhu, nepřátel je málo druhů, tempo je jednotvárné a příběh o dvou znepřátelených frakcích je vyprávěný tak, že po hodině přestanete sledovat, na koho vlastně střílíte. Výtvarná stránka má aspoň vlastní tvář — temná, organická, hodně anime — ale technicky ani v roce 2010 nestačila.

Dnes má hra hodnotu hlavně jako doklad jedné éry: mezi lety 2008 a 2012 vzniklo víc pokusů být Gears of War, než si dnes kdo pamatuje. Jestli hledáte kompetentní krycí střílečku, sáhněte po originále. Jestli vás zajímá, jak vypadaly pokusy o jeho napodobení, je Quantum Theory nezvykle upřímný vzorek.