Blockout

Rok 1989, Tetris vládne světu a každý druhý vývojář si říká: co kdybychom to celé zkomplikovali? P.Z.Karen Co. Development Group si odpověděli po svém — přidali třetí osu. A tak vznikl Blockout, hra, která mi poprvé v životě způsobila fyzickou bolest mozku.

Základní myšlenka je přímočará: Tetris, ale místo rovné plochy házíte trojrozměrné bloky do hluboké šachty. Cílem je zaplňovat celé vrstvy — tentokrát ovšem horizontální roviny v prostoru, ne řádky na obrazovce. Zní to jednoduše. Není to jednoduché. Vůbec.

Bloky jsou tu skutečná 3D tělesa — kostky, elka, zet, různé deformované tvary — a vy je musíte otáčet ve třech osách, než dopadnou na dno. Ovládání zvládnete za pět minut, prostorovou představivost potřebnou k tomu, abyste si dokázali v hlavě přeložit, jak blok vypadá ze spodu šachty, si budujete týdny. Kdo měl tehdy o geometrii ve škole jen přibližnou představu, ten v Blockoutu zjistil, jak přibližná ta představa opravdu byla. S rostoucí rychlostí pádu se z klidné geometrické úvahy stává panika, při níž mačkáte klávesy jako šílení a modlíte se, aby blok někam zapadl.

Co Blockout přinesl, bylo v roce 1989 opravdu neobvyklé — plnohodnotná 3D logická hra na PC, která nepotřebovala žádný speciální hardware a přitom vypadala přesvědčivě. Drátěný model šachty se otáčel plynule, bloky byly čitelné. Na EGA monitoru to byl celkem slušný výkon. Dnes hra pochopitelně vypadá jako cvičení z hodin počítačové grafiky, ale hratelnost je jaderná a časem se nezkazila. Co zestárlo méně dobře, je absence jakéhokoliv soundtracku, který by vás pohltil — ticho a občasný pípák Sound Blasteru je v roce 2024 trochu puristický zážitek.

Dnes Blockout sedne každému, kdo má rád logické hry a zároveň se nechce spokojit s klasickým Tetrisem. Je to hra pro lidi, kteří chtějí být potrestáni za špatné rozhodnutí a zároveň si to užít. V prohlížeči ji spustíte bez instalace a bez konfigurace ovladačů — a pak strávíte hodinu tím, že se pokoušíte zaplnit jedinou rovinu. Jeden pokus nestačí. Dva taky ne.