Byl rok 1993 a já měl na stole 486ku, která se při spuštění Doomu nesměla dívat do zrcadla. Jenže vedle akce stálo na disku něco, k čemu jsem se vracel stejně často — Jetpack od Adept Software. Malá hra, žádné velké jméno za ní, a přesto pořád živá v paměti.

Jde o plošinovkovou logičku pro DOS, kde hráč ovládá chlapíka vybaveného — překvapení — tryskáčem. Každá úroveň je uzavřená obrazovka plná zdí, pastí a nepřátel. Cíl je prostý: posbírej všechny zelené drahokamy rozeseté po mapě a otevřou se únikové dveře. Pak jdeš dál. Zní to jednoduše, protože pravidla jsou jednoduchá. Úrovně ne.
Klíčem ke hraní je pohyb. Tryskač ti dává svobodu létat kamkoli, ale palivo není neomezené — musíš sledovat, co máš v nádrži, a hospodařit. K dispozici je fázovač, kterým lze odstraňovat určité bloky terénu, což otevírá zkratky nebo řeší zdánlivé slepé uličky. Jenže ne každá zeď jde zničit, a to je záměr. Hra tě nutí číst mapu, přemýšlet o pořadí, ve kterém sbíráš kameny, a počítat s tím, že jeden zbytečný výstřel ti může zablokovat cestu. Nepřátelé — různé typy robotů pohybujících se po předvídatelných vzorech — přidávají tlak, ale nejsou hlavní výzvou. Hlavní výzva jsi ty sám, respektive tvoje unáhlená rozhodnutí.

Jetpack byl na svou dobu pozoruhodně štědrý: hra obsahovala stovky úrovní a navíc editor, ve kterém si mohl každý skládat vlastní. To prodloužilo životnost na dobu, kdy podobné věci nebyly samozřejmostí. Grafika byla skromná i v roce 1993, zvuk taky nic moc, ale to hře nikdy nevadilo — puzzle logika stojí na designu, ne na spektáklu. Co zestárlo špatně? Snad jen to, že bez kontextu doby může hra na první pohled vypadat jako náhodný shareware z diskety na školním výletě. Chvíli trvá, než si člověk uvědomí, že ty úrovně jsou skutečně promyšlené.

Dnes Jetpack jako freeware snadno rozchodíte v prohlížeči přes DOSBox emulátory nebo přímo na archive.org. Sedne každému, kdo má rád logické plošinovky v duchu Lode Runnera nebo Boulderdasha — tedy hry, kde vítězí trpělivost a prostorové myšlení, ne reflexy. Třicet let starý tryskač stále létá. A pár těch úrovní mě pořád poráží, což je asi ta nejlepší reference.