Heimdall

Rok 1992, Sound Blaster chrčí severskou melodii a já nevím, jestli hraju RPG nebo akční adventuru s vikingskou estetikou. Heimdall mě takhle zmátl napoprvé a trochu mě mate dodnes.

Hra od britského studia The 8th Day staví na severské mytologii — hlavní hrdina je právě ten Heimdall, strážce duhy Bifröst spojující Asgard a Midgard. Jenže v samotné hře na tuhle roli příliš nedojde. Podle dobré tradice devadesátkových RPG dostanete kusý příběh v intru, pár vět o osudu světů, a pak vás hodí do mapy a přejete si hodně štěstí. Intro má přitom hezky atmosférickou hudbu — bohužel jedinou výraznější melodii v celé hře, pokud si dobře pamatuju.

Samotné hraní je mix. Pohybujete se po izometrické mapě, vstupujete do dungeonů a bojujete v akčním stylu — ne v tahovém systému, ale v reálném čase, s přímým ovládáním. Souboje jsou jednoduché, skoro arkádové, a to byl v roce 1992 pro RPG fanoušky trochu šok. Inventář, postavy, statistiky — to všechno je, ale nepůsobí nijak do hloubky. Heimdall sedí někde mezi žánry a pořádně nepatří ani do jednoho.

Co hře zůstalo, je vizuál. Barevná, přehledná grafika ve vikingském duchu vypadala tehdy svěže a dnes ji lze bez bolesti sledovat. Animace postav mají svůj šarm. Zvuková stránka je oproti tomu skromná — po skvělém intu prakticky ticho, nebo generické efekty. A obtížnost? Hra vás občas potrestá smrtí dřív, než pochopíte co se stalo, bez větší výstrahy.

Heimdall dnes sedne nejspíš těm, kdo chtějí krátký výlet do éry, kdy se vývojáři nebáli míchat žánry bez ohledu na to, jestli to drží pohromadě. Není to mistrovské dílo, ale jako hodina se severskou atmosférou a jednoduchým hraním uteče příjemně. V prohlížeči přes DOSBox ho rozjedete bez problémů — a intromelodii si zapamatujete i po třiceti letech.