Gateway 2 - Homeworld

Pamatuju si, jak jsem tehdy poprvé dostal do ruky Gatewayku jedničku a přišlo mi, že konečně někdo pochopil, jak má vypadat textová adventura pro lidi, kteří čtou sci-fi. Dvojka z roku 1993 šla stejnou cestou a přidala ještě víc.

Gateway 2: Homeworld navazuje na předchozí díl vycházející z vesmíru Frederika Pohla. Hrajete za hrdinu, který zachránil lidstvo, inkasoval padesát milionů dolarů a odešel do zaslouženého důchodu. Jenže klid dlouho nevydrží — u Pluta se znenadání objeví obrovský objekt neznámého původu a svět se zase začne točit kolem vás. Legend Entertainment tehdy perfektně věděl, jak napsat první stránku, která vás přinutí číst dál.

Ovládání kombinuje textový parser s grafikou — typický přístup Legendu, který se osvědčil už u první části. Píšete příkazy, hra reaguje, a ta zpětná vazba má překvapivě dobré tempo. Parser je tolerantnější než mnohé dobové alternativy, ale čas od času narazíte na situaci, kdy víte přesně co chcete udělat a tři minuty hledáte, jak to říct anglicky tak, aby vám hra rozuměla. To v roce 1993 platilo skoro všude, takže si nemohu stěžovat přehnaně.

Co Homeworld drží při životě i dnes, je atmosféra. Legend uměl psát. Dialogy mají váhu, sci-fi kulisa není jen tapeta, a celý příběh se nebojí klást otázky, na které nenajdete odpověď do pěti minut. Oproti jednodušším adventurám té doby působí Gateway 2 dospěle — nezáří barvami ani hudbou, ale text vás táhne dopředu. Grafika je funkční a nijak neurazí, zvuk slouží jako kulisa. Zestárlo špatně jediné: závislost na velmi specifickém slovosledu v kritických momentech příběhu dokáže moderního hráče slušně vyštvat.

Dnes si Homeworld sedne těm, kdo mají rádi příběhy, trpělivost a nevadí jim, že se do hry musí trochu prokousat. Není to akce, není to puzzle box s jednoduchými hádankami — je to dobře napsaný vesmírný thriller ve formě, která prostě není módní. Přesně proto stojí za to si ji zkusit v prohlížeči, kde vám nic nebrání kdykoli uložit pozici a vrátit se, až budete mít náladu zase číst.